Odůvodnění
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 22.5. 1997 se domáhá stěžovatel zrušení opatření soudkyně Okresního soudu v Ústí n. Labem ze dne 26. března 1997, sp. zn. Nt 176/97, která jej vyrozuměla, že usnesením ze dne 12.3. 1997, citované spisové značky, okresní soud zamítl jeho žádost podle § 72 odst.2 tr.ř. na propuštění z vazby. Soudkyně se odvolala na negativní stanovisko státního zástupce. Současně stěžovateli sdělila, že spis v důsledku jeho stížnosti postoupila Krajskému soudu v Ústí n. Labem. Ke dni podání ústavní stížnosti nebyla krajským soudem vyřízena stížnost proti usnesení okresního soudu.
Ústavní soud neshledal ve věci porušení stěžovatelem uváděné ústavnosti, neboť podle § 72 odst.1 tr.ř. všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny zkoumat v každém období trestního stíhání, zda důvody vazby ještě trvají, nebo zda se nezměnily. Proto, podle ustanovení odst.2 cit. paragrafu, má stěžovatel právo kdykoli žádat o propuštění na svobodu. Nevyhoví-li v přípravném řízení státní 1
II.ÚS 177/97 zástupce takové stížnosti, předloží ji neprodleně soudu a soud je povinen neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní jiné důvody, opakovat až po uplynutí 14 dnů od právní moci rozhodnutí. Jelikož toto právo obviněného, podle § 72 tr.ř., není posledním prostředkem, který" zákon k ochraně práva poskytuje a v době podání ústavní stížnosti nebylo navíc rozhodnuto o podané stížnosti stěžovatele ke krajskému soudu, byl nucen Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst.1 písm.c) zák.č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný. P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu V Brně dne 17.2. 1998