II. ÚS 1782/26

Odůvodnění

Vymezení věci a předchozí průběh řízení

1. V rámci prověřování podezření ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a přečinu porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 trestního zákoníku v souvislosti s insolvenčním řízením právnické osoby (dále jen "právnická osoba v insolvenci") Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Odbor hospodářské kriminality, 1. oddělení (dále jen "policie") dne 3. 4. 2025 zahájila úkony trestního řízení. Pro neúplnost účetnictví nebylo možno stanovit legitimitu a účel transakcí, které právnická osoba v insolvenci realizovala s obchodními společnostmi patřícími do skupiny, jejímž majitelem je stěžovatel.

2. Policie proto od řady společností z koncernu (dále jen "zájmové společnosti") vyžadovala (účetní) doklady, přičemž na opakované výzvy se jí nedostalo úplné odpovědi. Za této situace státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze podal tři návrhy na vydání tří příkazů k prohlídce jiných prostor a pozemků podle § 83a trestního řádu, neboť v dotčených nemovitostech (kancelářských prostorách) by se mohly nacházet nevydané dokumenty v listinné či elektronické podobě.

3. Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen "soud") vydal napadené příkazy (dále jen "příkazy") týkající se tři samostatných nemovitostí, v nichž se mohly nacházet zájmové předměty (informace) týkající se celkem deseti zájmových společností.

4. Na základě příkazů současně provedl policejní orgán nařízené prohlídky. Pouze na jednom z míst byla zajištěna zájmová data v elektronické podobě, a to stažením ze vzdáleného serveru, přitom podle protokolu o provedení této prohlídky (podle druhého příkazu) byli v daném objektu zastiženi a vyslechnuti též stěžovatel i pracovník účetní společnosti, který byl oprávněný požadovaná data poskytnout, což také učinil. V objektu podle prvního příkazu bylo zjištěno, že zájmové společnosti se v předchozích dvou týdnech odstěhovaly a den po provedení prohlídky byl prostor oficiálně vrácen pronajímateli.

5. Stěžovatel napadl průběh prohlídek jiných prostor podnětem k výkonu dohledu. Vrchní státní zastupitelství v Praze jej přípisem ze dne 24. 6. 2026 vyhodnotilo jako nedůvodný.

Argumentace stěžovatele

6. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých práv zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 4, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a odst. 4, čl. 12, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 1 a odst. 2 a čl. 40 odst. 2, odst. 3 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě.

7. Stěžovatel připomíná, že příkazy k prohlídkám byly vydány a provedeny vůči osobám, proti nimž zatím nebylo zahájeno trestní stíhání. Žádné relevantní poznatky o tom, zda by mohl být spáchán trestný čin a kdo je z nich podezřelý, v nich však nejsou uvedeny. Z toho stěžovatel dovozuje, že jimi policie nedisponuje, přestože se více než rok zabývá podnikáním právnické osoby v insolvenci. Policie odkazuje toliko na poznatky, že zprávy obchodní společnosti Surveilligence, s.r.o., které nemohou nahradit vlastní prověření věci policií. Stěžovatel z textu dovozuje, že zřejmě se již v postavení podezřelého nachází, ale údajně s ním tak zatím policie nezacházela. Podle stěžovatele měly příkazy nepřiměřeně široké a obecné vymezení zájmových věcí představující neomezený zásah do jeho práv. Stěžovatel připomíná, že jako fyzická osoba nikdy žádnou výzvu k předání části účetní dokumentace od policie neobdržel. Vyzvané obchodní společnosti žádostem policie buď vyhověly, nebo v reakci vysvětlily své stanovisko. Stěžovatel v příkazech postrádá i konkrétní odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti prohlídek.

8. Stěžovatel se domnívá, že postup policie při prohlídkách byl v rozporu se zásadou zákazu sebeobviňování (nemo tenetur se ipsum accusare), která platí pro obviněné, podezřelé, svědky i osoby podávající vysvětlení, a to v jakékoli fázi řízení.

9. Stěžovatel byl prohlídce v objektu X přítomen, protože v ten den ve své kanceláři přespával. Byl ve spodním prádle a nebylo mu umožněno se hned obléknout, což významně narušilo jeho důstojnost. Policie mu zabavila na značnou dobu jeho mobilní telefon a neumožnila mu ani zavolat jeho právnímu zástupci. Tomu zavolal někdo jiný, a proto byl později v průběhu prohlídky jeho advokát přítomen. Uvedený postup stěžovatel považuje za nepřiměřený. Stěžovatel měl být poučen o svých právech jako podezřelý a měl dostat možnost si právní pomoc telefonem zavolat.

Vlastní posouzení Ústavním soudem

10. Poté, co se Ústavní soud seznámil s napadenými příkazy, protokoly o prohlídkách a dalšími písemnostmi, uzavřel, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

11. Stěžovatel správně zdůrazňuje, že policie provedla prohlídky v rámci přípravného trestního řízení ve fázi prověřování podezření. V ní je podle ustálené judikatury nutné vykládat možnost zásahů Ústavního soudu restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze excesy, jež jsou výrazem libovůle orgánů činných v trestním řízení. Vyjádřeno jinými slovy, jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má své místo pouze v případech zcela zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 674/05, usnesení ze dne 16. 11. 2023 sp. zn. II. ÚS 2795/23 a další). Proto připadá zásah Ústavního soudu v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry orgánů činných v trestním řízení byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky svévole či dokonce libovůle.

III. a) Příkazy

12. V napadených příkazech byly specifikovány prostory, jichž se měly prohlídky dotýkat, i důvody, které vedly orgány činné v trestním řízení k návrhu jejich nařízení. Právnická osoba v insolvenci měla podle zjištění fakturovat fiktivní plnění od jednotlivých subjektů koncernu v majetku stěžovatele, přičemž některé faktury byly podle dosavadních zjištění antedatovány. Vzhledem k tomu, že účetní doklady právnické osoby v insolvenci, spravované sesterskou společností v elektronické podobě, byly smazány, vyzvala policie deset zájmových společností zapojených do téhož koncernu, a to opakovaně k poskytnutí jejich souvisejících účetních dokladů. V úplné podobě pak získala požadovaná data pouze od jedné (bod 6 příkazů). Z poznatků policie vyplynulo, že na oficiální adrese všech zájmových společností tyto fakticky nesídlí (bod 8 příkazů). Následně byly zjištěny objekty, které měly fakticky využívat formou tzv. open office (nejde o klasické kanceláře, ale o prostory, v nichž se zaměstnanci různých společností mohou přihlásit do firemní sítě), a proto nebylo možné prostor specifikovat ještě přesněji. V dotčených prostorách pak měly svou činnost provozovat všechny zájmové společnosti, a tak by měly být k dispozici (dostupné) hledané dokumenty jak jejich, tak i právnické osoby v insolvenci.

13. Přiměřenost prohlídek vyplývá podle příkazů ze závažnosti a z rozsahu trestné činnosti, kdy škoda může přesahovat 170 milionů korun (bod 19 prvního a třetího příkazu, bod 18 druhého příkazu). Neopakovatelnost spočívá v nemožnosti jeho provedení v řízení před soudem a reálné hrozby zničení či přemístění na neznámé místo, případně jiného nakládání s nimi. S tím podle soudu souvisí i neodkladnost úkonu, neboť není jiná možnost, jak zabezpečit důkazní situaci i s ohledem na sofistikovanost páchání šetřené činnosti (bod 21, 20).

14. Ústavní soud nesdílí přesvědčení stěžovatele, že napadené příkazy nedostatečně konkretizují důvody předpokladu, že se v daných nemovitostech mohou nacházet věci potřebné pro další objasnění prověřované trestné činnosti. Soudkyně v příkazech identifikovala dosud objasněné okolnosti, jež potvrzovaly důvodnost podezření.

15. Je namístě připomenout, že po soudci, který ve fázi prověřování posuzuje návrh státního zástupce na vydání příkazu k domovní prohlídce, respektive prohlídce jiných prostor a pozemků, nelze legitimně požadovat, aby vycházel výhradně z okolností prokázaných nade vši rozumnou pochybnost. Jinak řečeno, je běžné a ústavněprávně souladné uvedené prohlídky nařídit i na základě pouhých předpokladů, jestliže jde o předpoklady logické, které mají oporu v dosud objasněných skutečnostech. V posuzované věci úvahy vyjádřené v napadených příkazech tento předpoklad naplňují, přičemž je nutné vzít v úvahu provázanost všech zájmových osob.

16. Ústavní soud judikuje, že závěr orgánů činných v trestním řízení o nezbytnosti provedení domovní prohlídky (prohlídky jiných prostor a pozemků) musí projít přes "třístupňovou kontrolu" - policie, státního zástupce a soudu (viz nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13). Ochrana základních práv je pod ochranou soudní moci (čl. 4 Listiny), není svěřena jen Ústavnímu soudu, a proto je v této fázi trestního řízení garantem jejich ochrany již obecný soud, který příslušný příkaz vydává. Jemu je předně uložena povinnost posoudit svou příslušnost (místní i věcnou) k vydání toho kterého rozhodnutí a přezkoumatelně popsat, na základě jakých okolností považuje provedení prohlídky za nezbytné, a jde-li o neodkladný a neopakovatelný úkon, musí soud odůvodnit i tyto okolnosti (například nález ze dne 28. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 2787/13).

17. Uvedené požadavky napadené příkazy k prohlídkám splňují a požadované informace jsou z jejich odůvodnění patrné. Písemné příkazy vydal věcně příslušný orgán v rámci své pravomoci (čl. 2 odst. 2 Listiny) poté, co se seznámil s podstatnými informacemi z připojených spisů. V příkazech uvedl, co je předmětem zájmu, dostatečně přesně specifikoval místo výkonu prohlídek, uvedl důvody pro nařízení prohlídek, vztah zájmových společností k věci, i konkrétní podezření. Ústavní soud považuje popis rozhodných skutkových okolností za dostačující, umožňující seznámení se s podstatou podezření a klíčovými okolnostmi, o něž se podezření opírá. Spojitost prohledávaných prostor s prověřovanou trestnou činností i možný výskyt hledaných podkladů z příkazů vyplývá. Postup nebyl svévolný, soud postupoval podle zákonem stanovených pravidel (čl. 36 Listiny), stručně uvedl, v čem spatřuje důvodnost návrhu (čl. 12 odst. 2 Listiny), proč prohlídka nesnese odkladu a je nutné ji provést jako úkon neodkladný a neopakovatelný podle § 160 odst. 4 trestního řádu. Soud jasně vysvětlil, že zajištění hledaných věcí je zásadní z hlediska dosažení účelu trestního řízení, kterým je objasnění možné trestné činnosti, a že sledovaného účelu nebylo možné dosáhnout jiným, mírnějším opatřením. Jde-li o odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti prohlídky, Ústavní soud neshledal v napadených příkazech žádné pochybení, a to zejména s ohledem na povahu hledaných věcí, které umožňují, aby dané odůvodnění zůstalo v relativně obecné rovině. V judikatuře Ústavního soudu sice lze nalézt požadavek, aby se soudy neodkladností a neopakovatelností prohlídek důkladně zabývaly. Jak nicméně vyplývá z výše uvedené judikatury, nelze ani na tuto část odůvodnění soudních příkazů klást přepjatě přísné nároky. Ústavní soud v minulosti zasahoval do rozhodovací činnosti zejména tehdy, neobsahoval-li příkaz vůbec žádnou zmínku o tom, že prohlídka je prováděna jako neodkladný úkon (například nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2011 sp. zn. II. ÚS 3073/10) a odůvodnění takového postupu nelze dovodit ani interpretací kontextu odůvodnění příkazu (například nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 515/12).

III. b) Prohlídky

18. Ústavní soud k opakovaným námitkám stěžovatele uvádí, že v přípravném trestním řízení ve fázi prověřování může existovat podezření vůči konkrétním osobám. Takovým osobám, které jsou fakticky, nikoli však formálně podezřelé, přísluší stejná práva a povinnosti, jako jakékoli jiné osobě. Pro případ provádění prohlídky jiných prostor se jedná o povinnost tyto úkony nařízené soudním příkazem po předchozím výslechu (§ 84 trestního řádu) strpět (§ 85a trestního řádu). Prohlídku je soudce oprávněn nařídit, pokud existuje důvodné podezření, že se v prostorách nachází věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení (§ 82 trestního řádu). Donucení nebo pohrůžka donucení, aby osoba na základě soudního příkazu strpěla prohlídku jiných prostor, neporušuje zásadu nemo tenetur, a to ani v případě, že by k ní došlo v dalších fázích trestního řízení (blíže viz stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st 30/10, publikované pod č. 439/2010 Sb.). Stěžovatel sám uvádí, že obchodní společnosti, které do jeho koncernu patří, byly před nařízením prohlídky vyzvány k jejich vydání a že zčásti výzvě vyhověly a zčásti zaslaly policii své stanovisko. Výzva k vydání věcí před nařízením prohlídky není podmínkou pro její následné nařízení. Pokud policie některým osobám předchozí výzvu nezaslala a přistoupila rovnou k návrhu na vydání soudního příkazu, nelze takovému postupu vzhledem k okolnostem případu nic vytknout.

19. Z protokolu o provedení prohlídky jiných prostor na adrese X, k níž se vztahují námitky stěžovatele, vyplývá, že prostory užívaly zájmové společnosti zpřístupnil J. Š. jakožto oprávněný zástupce jedné ze zájmových společností. Stěžovatel, který byl v zájmových kancelářských prostorách přítomen a policie mu doručila příkaz k provedení prohlídky, byl rovněž před jejím zahájením v souladu s § 84 trestního řádu za přítomnosti svého právního zástupce (i jemu policie doručila soudní příkaz) vyslechnut. V rámci tohoto výslechu uvedl, že zpřístupní k nahlédnutí a případnému pořízení kopie notebook, který měl u sebe. Následně byl vyslechnut i M. K., oprávněný zástupce další ze zájmových společností, který za přítomnosti svého právního zástupce (totožného jako si zvolil stěžovatel) uvedl, že vydá veškerá data, kterými disponuje a jež policie požaduje. Prohlídce byly přítomny nezúčastněné osoby a zástupce České advokátní komory. Ústavní soud nepovažuje postup policistů, kteří za dané situace předem specifikované dokumenty vztahující se k prověřovanému podezření na základě uvedeného příkazu zajistili, za svévoli či exces. Následné tvrzení stěžovatele podle Ústavního soudu není způsobilé zpochybnit obsah uvedeného protokolu ani zákonnost provedení prohlídky jiných prostor. K obdobným závěrům dospělo Vrchní státní zastupitelství v Praze ve vyřízení podnětu k výkonu dohledu. Na jeho reakce na námitky stěžovatele Ústavní soud nyní odkazuje.

20. Advokát stěžovatele při posuzovaném úkonu trestního řízení i podle slov stěžovatele přítomen byl. Policie na počátku přítomné osoby vyzvala, aby odložily mobilní telefony viditelně na stůl, v průběhu úkonu osobám umožnila je používat a následně i prostory opustit nebo obnovit pracovní činnost. Pokud se stěžovatel domnívá, že postup jednotlivých policistů představoval exces, je jistě možné domáhat se jeho posouzení podáním stížnosti v rámci hierarchické soustavy policie.

Závěr

21. Ústavní soud uvádí, že napadenými příkazy k prohlídce jiných prostor ani postupem policejního orgánu při provádění prohlídek nedošlo k dotčení stěžovatelových ústavně zaručených práv. Proto ústavní stížnost usnesením mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněný návrh podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrhu na přednostní projednání Ústavní soud fakticky vyhověl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. července 2026

Jiří Přibáň v. r. předseda senátu