Ústavní soud
rozhodl v senátě v právní věci navrhovatelky společnosti F. C. LTD., Spojené Království Velké Británie a Severního Irska, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2001, čj. 42 K 233/99-767, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, takto:
Výrok
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2001, čj. 42 K 233/99-767, se zrušuje. Návrh, aby Ústavní soud zakázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby pokračoval v porušování práva na spravedlivý proces, a přikázal mu, aby obnovil stav před porušením a rozhodl o procesním nástupnictví společnosti J & T B., a.s., na místo JUDr. C. v konkursním řízení, vedeném pod sp. zn. 42 K 233/99, dle § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, se zamítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, napadla stěžovatelka, s odvoláním na porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v záhlaví uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové. Domáhá se dále, aby Ústavní soud zakázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby pokračoval v porušování práva na spravedlivý proces, a přikázal tomuto soudu, aby obnovil stav před porušením a rozhodl o procesním nástupnictví společnosti J & T B., a.s., na místo JUDr. C. v konkursním řízení, vedeném pod sp. zn. 42 K 233/99, dle § 107a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o.s.ř."). Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 42 K 233/99, z něhož zjistil následující:
Usnesením ze dne 24. 1. 2000, čj. 42 K 233/99-187, rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, že se na majetek dlužníka T. - všeobecný investiční fond, a.s., (dále jen "úpadce"), prohlašuje konkurs. Správcem konkursní podstaty byl ustanoven Mgr. R. Ústavní soud ověřil, že stěžovatelka i JUDr. C. přihlásili pohledávky za úpadcem a jsou tak účastníky řízení o konkursu. Na č.l. 755 spisu je založeno "oznámení o postoupení pohledávky" podepsané JUDr. I. C. a doručené soudu 19. 1. 2001. Ten v něm oznamuje, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou uzavřel jako postupitel, byly pohledávky přihlášené do konkursního řízení, vedeného pod sp. zn. 42 K 233/99, ve výši 4.528.505,43 Kč postoupeny společnosti J & T B., a.s. Současně navrhl, aby se současný vlastník (nejvyšší zjištěné) pohledávky stal na místo něho i zástupcem věřitelů.
Napadeným rozhodnutím odvolává Krajský soud v Hradci Králové zástupce věřitelů JUDr. I. C. a zástupcem věřitelů ustavuje J & T B., a.s. V odůvodnění odkázal na shora uvedené oznámení JUDr. C. a uvedl, že podle § 11 odst. 4 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen "zák. o konkursu a vyrovnání") rozhodl výše uvedeným způsobem.
Stěžovatelka napadla uvedené usnesení projednávanou ústavní stížností, v níž tvrdí, že obecný soud nedodržel zákonem stanovený postup při procesním nástupnictví, obsažený v ustanovení § 107a odst. 1 o.s.ř., dle něhož, má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka. Uvedeného ustanovení je v projednávaném případě třeba použít s ohledem na § 66a zákona o konkursu a vyrovnání, který stanoví, že ustanovení o.s.ř. se použijí přiměřeně, nestanoví-li zákon o konkursu a vyrovnání jinak. V projednávané věci zákon "jinak nestanoví", proto je třeba ustanovení § 107a o.s.ř. aplikovat. K samotnému ustanovení § 107a o.s.ř. odkazuje stěžovatelka na důvodovou zprávu k návrhu zák. č. 30/2000 Sb., novela o.s.ř., kterou bylo uvedené ustanovení do o.s.ř. doplněno. Dovozuje ovšem, že i před účinností uvedené novely bylo doktrinálním výkladem dovozováno, že v případě singulární sukcese může dojít k procesní sukcesi jen na základě rozhodnutí soudu. Existuje opačné stanovisko, že k procesní sukcesi při singulární hmotněprávní sukcesi dochází ex lege, v jehož prospěch bylo argumentováno tím, že takovým převodem přecházejí na nabyvatele veškerá práva spojená s předmětem převodu, a tedy i práva procesní. To ovšem odporovalo projednací a dispoziční zásadě, na které je vystavěno řízení sporné. Stěžovatelka se domnívá, že JUDr. C. měl navrhnout, aby postupník, J & T B., a.s., vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, a to před vydáním napadeného rozhodnutí. Soudu by dále musela být doručena smlouva o postoupení pohledávky jako příloha tohoto návrhu, coby důkaz právní skutečnosti, s níž právní předpisy spojují převod práva, a J & T B., a.s., by musela vyjádřit svůj souhlas s nastoupením na místo účastníka řízení za JUDr. C. Stěžovatelka dále dovozuje, že pokud bylo soudu doručeno shora uvedené oznámení o postoupení pohledávky, měl soud postupovat dle § 5, příp. § 118a odst. 4 o.s.ř. a JUDr. C. poučit o možnosti podat návrh dle § 107a o.s.ř. Žádný návrh podle ustanovení § 107a o.s.ř. ovšem podán soudu nebyl. Konkursní soud tedy nepřezkoumal právní titul nabytí práva, který má vliv na aktivní věcnou legitimaci, a zatížil konkursní řízení vadou, kterou zkrátil procesní práva stěžovatelky. Soud se přitom o postoupení pohledávky dozvěděl z oznámení JUDr. C. dne 19. 1. 2001, v němž ale není uvedeno datum, kdy byla údajná smlouva o postoupení pohledávky uzavřena. Proto měl postupovat dle o.s.ř. platného od 1. 1. 2001, protože soud je vždy vázán procesním předpisem v účinném znění. Nad rámec uvedeného stěžovatelka uvádí, že soud by musel učinit rozhodnutí o procesním nástupnictví i v době před 1. 1. 2001, kdy o.s.ř. výslovnou úpravu procesního nástupnictví v případě singulární sukcese neobsahovalo, avšak z dispoziční zásady sporného řízení takový postup jednoznačně vyplýval. Stěžovatelka přitom odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 1414/98. Poukazuje také na skutečnost, že dle obsahu konkursního spisu nebylo ani JUDr. C. ani J & T B., a.s., prokázáno, že nastala právní skutečnost, jež způsobila převod práva, a že J & T B., a.s., souhlasí se změnou účastníků konkursního řízení a se svým vstupem do procesního postavení JUDr. C. jako účastníka konkursního řízení úpadce. Před vydáním napadeného rozhodnutí konkursního soudu tedy nebyla splněna žádná z nezbytných podmínek, vyžadovaných ustanovením § 107a o.s.ř. Konkursní soud porušil dále zásadním způsobem procesní postup, protože neprovedl nutné dokazování stran postoupení pohledávky dříve, než vydal napadené usnesení. Nesplnil tím povinnost přezkoumat, zda odpovídá tvrzená skutečnost hmotnému právu. Proto zatížil konkursní řízení vadou, která porušila rovnost účastníků řízení. Napadené rozhodnutí nemohlo zhojit nedostatky při rozhodování o procesním nástupnictví, neboť není rozhodnutím dle § 107a o.s.ř. a zástupcem konkursních věřitelů nelze jmenovat osobu, která není účastníkem konkursního řízení. J & T B., a.s., tedy není procesním nástupcem konkursního věřitele JUDr. C. a jako taková nemohla být ustavena zástupcem konkursních věřitelů úpadce. Pokud soud nerozhodl podle § 107a o.s.ř., ale napadeným usnesením, jež není rozhodnutím o procesním nástupnictví a není proti němu přípustný opravný prostředek, zatížil konkursní řízení závažnou procesní vadou a zkrátil práva účastníků konkursního řízení. Porušil jejich právo na spravedlivý proces. Pokud by soud totiž postupoval v souladu s ustanovením § 107a o.s.ř., byla by proti jeho rozhodnutí možná obrana cestou odvolání. Soud svým postupem odňal stěžovatelce právo podat odvolání a zabránil jí jednat před soudem. Soud také, dle přesvědčení stěžovatelky, překročil své pravomoci a jednal v rozporu s § 11 zákona o konkursu a vyrovnání. Vzhledem k tomu, že J & T b., a.s., není účastníkem řízení, neboť nebylo rozhodnuto o jejím procesním nástupnictví, nemůže být ani zástupcem konkursních věřitelů. Soud nenechal na schůzi věřitelů dne 2. 10. 2000 zvolit náhradníka zástupce věřitelů, ač tak mohl učinit. Připustil tak situaci, kdy není v průběhu konkursního řízení ustaven věřitelský orgán. Tuto situaci měl soud řešit řádně tak, aby vyhověl zásadě konkursního řízení, dle níž si konkursní věřitelé volí své zástupce na schůzi věřitelů. Měl proto splnit svoji povinnost a nařídit novou volbu zástupců. To však až poté, co by provedl procesní úkony, které stěžovatelka uvedla.
Podle ustanovení § 32 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyzval Ústavní soud účastníka řízení, Krajský soud v Hradci Králové, a vedlejší účastníky řízení, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili.
Krajský soud ve svém vyjádření uvedl, že dle jeho názoru nedošlo k pochybení, když nebylo ustanovení § 107a o.s.ř. aplikováno. Domnívá se, že použití uvedeného ustanovení není v rámci konkursního řízení na místě. Pokud by soud měl vždy v případě převodu či přechodu pohledávky vydávat na návrh původního věřitele rozhodnutí dle uvedeného ustanovení, měl by je také doručit všem účastníkům a tento postup by v případě konkursů s větším počtem věřitelů vedl k neúměrnému prodlužování konkursního řízení i ke zvyšování nákladů státu. Soud proto poté, co byl vyrozuměn o postoupení pohledávky, pokračoval v řízení s novým nositelem pohledávky jako s účastníkem řízení. Soudu pak nic nebránilo, aby podle ustanovení § 11 odst. 4 zákona o konkursu a vyrovnání ustanovil věřitelům nového zástupce. Soud má dále za to, že stěžovatel by nebyl legitimován k podání odvolání proti případnému rozhodnutí dle ustanovení § 107a o.s.ř., neboť jeho práva nemohla být změnou v osobě jiného věřitele nijak dotčena, a to zejména, pokud jde o míru jeho uspokojení v konkursu.
Panu JUDr. I. C., byla výzva k vyjádření se k ústavní stížnosti zaslána dne 19. 4. 2001. Jelikož adresát nebyl zastižen, písemnost byla uložena a adresát byl vyrozuměn o tom, že si má písemnost vyzvednout. Uplynutím lhůty podle ustanovení § 46 o.s.ř., použitého subsidiárně podle ustanovení § 63 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, byla písemnost doručena. K ústavní stížnosti se však nevyjádřil.
Společnost J & T, a.s., byla k vyjádření vyzvána Ústavním soudem přípisem ze dne 18. 4. 2001. Podáním ze dne 4. 5. 2001 se svého postavení vedlejšího účastníka vzdala (č.l. 19 spisu).
Společnost T. - všeobecný investiční fond, a.s., byla k vyjádření vyzvána přípisem Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2001. Uvedený přípis se nepodařilo adresátovi doručit. Dle údajů pošty se adresát odstěhoval bez udání adresy. Ústavní soud jej nicméně doručil pánům B., M. a P. (viz dále), tedy fyzickým osobám, o nichž je Ústavnímu soudu podle obsahu spisu krajského soudu známo, že jsou oprávněni za uvedenou společnost jednat. S ohledem na ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. (ve spojení s § 63 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) proto považuje přípis za řádně doručený. Vedlejší účastník se k ústavní stížnosti nevyjádřil.
Mgr. M. R., advokát, byl k vyjádření vyzván přípisem Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2001. K ústavní stížnosti se vyjádřil dne 5. 6. 2001, zastoupen advokátem JUDr. J. B., Advokátní kancelář se sídlem [adresa] . Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl, neboť postupem soudu nedošlo k zásahu do ústavně zaručeného práva stěžovatele na spravedlivý proces takovou intenzitou, jež by vyústila v jeho omezení. Napadené rozhodnutí je dle jeho názoru v souladu se zákonem. Aplikace ustanovení § 107a o.s.ř. není možná v případech, kdy okruh účastníků je vymezen ustanovením § 94 odst. 2 o.s.ř., tedy, vychází-li z hmotného práva. Pokud stěžovatel uvádí, že v případě postupu dle uvedeného ustanovení by mu svědčilo právo podat opravný prostředek, pak dle názoru Mgr. R. nemá tento názor oporu v zákoně. Uvedené právo by stěžovatel neměl, neboť by nebyl účastníkem řízení. Uvádí také, že schůze věřitelů konaná dne 19. 3. 2001 souhlasila s tím, že zástupcem věřitelů je konkursní věřitel J & T B., a.s.
Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové bylo jako vedlejší účastník k vyjádření se k ústavní stížnosti vyzváno přípisem ze dne 16. 5. 2001, neboť Ústavní soud zjistil, že dne 19. 4. 2001 vstoupilo dle ustanovení § 35 odst. 1 písm. d) o.s.ř. do řízení o projednávané věci. Vyjádřilo se přípisem ze dne 4. 6. 2001. Uvádí, že ústavní stížnosti nelze upřít oprávnění, pokud poukazuje na nedostatky konkursního řízení se zřetelem k postupu soudu podle ustanovení § 107a o.s.ř. Navrhuje, aby ústavní stížnosti bylo vyhověno. Napadené usnesení krajského soudu je rozhodnutím procesním, má však úzkou souvislost s tím, že původní zástupce věřitelů oznámil před vydáním rozhodnutí soudu, že svou pohledávku, uplatněnou v konkursním řízení, postoupil právě nově ustanovenému zástupci. Tato skutečnost by mohla mít zásadní vliv na rozhodnutí o případném odvolání proti usnesení soudu prvého stupně o postupu dle § 107a o.s.ř., pokud by spis obsahoval doklad o uzavření platné smlouvy o cesi. V rámci řízení před Ústavním soudem by se pak tato skutečnost mohla odrazit v úvaze o tom, jakou intenzitou bylo zasaženo do ústavně zaručených práv. Dle názoru uvedeného vedlejšího účastníka měl soud postupovat podle ustanovení § 107a o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že již proběhlo přezkumné jednání, kde byla pohledávka původního věřitele zjištěna a ostatním věřitelům marně uplynula lhůta stanovená zákonem k podání excindační žaloby dle § 19 zákona o konkursu a vyrovnání. Považuje rozhodnutí soudu za natolik intenzivní zásah do práv stěžovatele, že opravňuje napadené rozhodnutí zrušit.
Pan M. K.byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5. 2001. Přípisem ze dne 21. 5. 2001 Ústavnímu soudu sdělil, že pohledávku vůči úpadci T. - všeobecný investiční fond, a.s., postoupil včetně příslušenství a práv z ní vyplývajících dne 14. 3. 2001 společnosti M. F., LTD. Přestal tím být věřitelem úpadce.
Společnost U. B., byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17. 5. 2001. Podáním ze dne 4. 6. 2001 se svého postavení vedlejšího účastníka vzdala (č.l. 60 spisu).
Pan M. Č., byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřil.
Společnost R. Brno, s.r.o., byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřila.
Společnost I., a.s. v likvidaci, Brno, byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřila.
Paní M. O-ová, byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřila.
Pan P. N., byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřil.
Pan M. B., byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřil.
Pan D. P., byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5. 2001. Jelikož adresát nebyl zastižen, písemnost byla uložena a adresát byl vyrozuměn o tom, že si má písemnost vyzvednout. Uplynutím lhůty podle ustanovení § 46 o.s.ř., použitého subsidiárně podle ustanovení § 63 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, byla písemnost doručena. K ústavní stížnosti se nevyjádřil.
Pan J. M. byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřil.
Společnost F. R., a.s. byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17. 5. 2001. Podáním ze dne 23. 5. 2001 se svého postavení vedlejšího účastníka vzdala (č.l. 56-57 spisu).
Advokátní kancelář V., K., Š. a spol., byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřila.
Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, okresní pobočka v Hradci Králové, byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17. 5. 2001. Podáním ze dne 5. 6. 2001 se svého postavení vedlejšího účastníka vzdala (č.l. 73 spisu).
Společnost I. S. I., byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřila.
Paní B. S-ová, byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřila.
Paní M. K-ová, byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřila.
Pan V. S. byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřil.
Finanční úřad v Hradci Králové byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřil.
Pan Mgr. J. H., Advokátní kancelář, byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřil.
Paní J. V-ová, byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17. 5. 2001. Podáním ze dne 4. 6. 2001 se svého postavení vedlejšího účastníka vzdala (č.l. 64 spisu).
Paní V. V-ová, byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřila.
Paní L. P-ová, byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17. 5. 2001. Podáním ze dne 29. 5. 2001 se svého postavení vedlejšího účastníka vzdala (č.l. 59 spisu).
Paní H. P-ová, byla k vyjádření vyzvána přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřila.
Pan Mgr. R. P. byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřil.
Pan JUDr. J. G., byl k vyjádření vyzván přípisem ze dne 17. 5. 2001. Ve lhůtě k tomu určené se k obsahu návrhu nevyjádřil.
Společnost E. E. I., Ltd., byla k vyjádření se k ústavní stížnosti vyzvána přípisem ze dne 17. 5. 2001. Uvedený přípis se Ústavnímu soudu nepodařilo doručit. Dle údajů pošty se vedlejší účastník odstěhoval. Ústavní soud požádal o ověření adresy právního zástupce uvedené společnosti v řízení před krajským soudem, JUDr. V. L. Dle jeho sdělení ze dne 15. 6. 2001 (č.l. 78 spisu) se adresa, na niž bylo doručováno, shoduje s adresou uvedenou v plné moci. Pouze ji doplnil o údaj "Suite 12493" a Ústavnímu soudu postoupil kopii výpisu z obchodního registru. Ani na takto doplněnou adresu se Ústavnímu soudu nepodařilo písemnost doručit. Požádal proto dne 10. 12. 2001 o zjištění adresy Zastupitelský úřad ČR v Londýně. Nicméně, ani touto cestou jinou adresu vedlejšího účastníka nezjistil. Podle ustanovení § 29 odst. 3 o.s.ř., ve spojení s ustanovením § 63 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může předseda senátu, pokud neučiní jiná opatření, ustanovit účastníku, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, opatrovníka. Vzhledem k výše uvedenému ustanovil proto Ústavní soud vedlejšímu účastníku jako opatrovníka E. H-ovou, adresa pro doručování: Ústavní soud, Joštova 8, Brno. Výzva k vyjádření se k ústavní stížnosti byla uvedenému opatrovníkovi doručena dne 29. 4. 2002. Ve lhůtě stanovené k vyjádření neobdržel Ústavní soud žádné vyjádření.
Společnost M. G. & CO.LIMITED, byla k vyjádření se k ústavní stížnosti vyzvána opakovaně. Uvedené výzvy se jí ovšem nepodařilo na adresu soudu známou doručit. První z nich byla vypravena dne 17. 5. 2001. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neobdržel doklad o doručení a reklamace nebyla dle sdělení pošty možná, pokusil se ji doručit znovu. Druhá výzva byla vypravena dne 18. 12. 2001, doručit se ji ovšem opět nepodařilo. Podle ustanovení § 29 odst. 3 o.s.ř., ve spojení s ustanovením § 63 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může předseda senátu, pokud neučiní jiná opatření, ustanovit účastníku, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, opatrovníka. Vzhledem k výše uvedenému proto Ústavní soud ustanovil vedlejšímu účastníku jako opatrovníka JUDr. S. P-nou, adresa pro doručování: