Plný text
ÚS 182/98
ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud ČR rozhodl v právní věci navrhovatele Z.K., právně zastoupeného Mgr. Z. M., advokátem, o ústavní stížnosti ze dne 20. 4. 1998, doručené Ústavnímu soudu dne 20. 4. 1998, proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 1997, čj. 3 To 621/96, t a k t o Ústavní stížnost se o d m í t á. Odůvodněni: Dne 16. 10. 1996 skončilo u Městského soudu v Brně hlavní líčení v tr. věci, sp. zn. 6 T 99/96, v jehož průběhu byl navrhovatel uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zákona a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku si navrhovatel podal odvolání, které bylo rozhodnutím Krajského soudu v Brně, čj. 3 To 621/96, ze dne 12. 2. 1997 zamítnuto. Navrhovatel poté dne 2. 4. 1997 podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona, který byl dne 19. 2. 1998 odložen. Toto sdělení bylo navrhovateli doručeno dne 25. 2. 1998. Navrhovatel má za to, že soudy pochybily v hodnocení důkazů, zejména v tom smyslu, že neprovedly důkazy, které navrhovatel již sám v nalézacím i odvolacím řízení navrhoval. Fakt, že soudy dospěly k závěrům o navrhovatelově vině na základě nedostatečné důkazní situace, je podle názoru navrhovatele porušením základních zásad trestního řízení, vyjádřených zejména v ust. čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti podání ústavní stížnosti. Dle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Posledním takovým zákonným
ÚS 182/98 prostředkem v předmětné věci je odvolání, nikoliv však podnět pro podání stížnosti pro porušení zákona.
Rozhodnutí Krajského soudu v Brně, čj. 3 To 621/96, ze dne 12. 2. 1997 nabylo právní moci dne 12. 2. 1997. Od tohoto data počala běžet lhůta k podání ústavní stížnosti.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem nutno konstatovat, že navrhovatel ústavní stížnost podal po uplynutí Lhůty, stanovené pro daný případ ustanovením § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., čímž je naplněn důvod jejího odmítnutí podle § 43 odst. 1 písm. b) cit. zákona.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Voj těch Cepl soudce Ústavního soudu
V Brně dne 6. května 1998 2