Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně (soudce zpravodaj) a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky M. Č., zastoupené JUDr. Michalem Ptáčkem, advokátem, sídlem [adresa] proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2026 č. j. 39 Co 392/2025-1295, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti části tohoto rozhodnutí, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení a 1) P. O., a 2) nezletilé [nezletilý], jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena její základní práva. Bližší obsah tohoto rozhodnutí, jakož ani průběh řízení, které jeho vydání předcházelo, není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jsou účastníkům řízení známy.
2. Postačí uvést, že Obvodní soud pro Prahu 7 ("obvodní soud") rozsudkem ze dne 9. 9. 2025 č. j. 43 Nc 502/2023-1202 schválil dohodu rodičů týkající se výživného (výrok I). Dále zamítl návrh stěžovatelky na změnu péče (výrok II) a upravil běžný styk nezletilé se stěžovatelkou v každém sudém kalendářním týdnu od středy 13:00 do neděle do 15:00 (výrok III). Obvodní soud stanovil harmonogram styku o prázdninách (výrok IV). Současně rozhodl, že tento rozsudek je vykonatelný doručením (výrok V).
3. K odvolání stěžovatelky i otce ve věci rozhodoval Městský soud v Praze ("městský soud"), který napadeným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu změnil ve výrocích II, III a IV tak, že nezletilá bude v péči matky v každém sudém kalendářním týdnu v roce od čtvrtka od 15:00 do bezprostředně následující neděle do 15:00. Současně rozhodl o speciálním režimu péče matky v době prázdnin a konstatoval, že ve zbývajícím rozsahu bude nezletilá v péči otce. Městský soud stanovil rovněž místa předávání nezletilé a uvedl, že tímto rozhodnutím se mění úprava stanovená jeho rozsudkem ze dne 19. 6. 2024 č. j. 39 Co 37/2024-640 (výrok I).
4. Městský soud při stanovení režimu péče zejména zohlednil, že nezletilá musí absolvovat řádnou povinnou školní docházku, je v České republice zvyklá, neboť zde žila po většinu svého života. Zdůraznil, že stěžovatelka neposkytla bližší informaci týkající se domácího vzdělávání nezletilé na Slovensku, s nímž otec nesouhlasil. Městský soud zhodnotil, že "kolektiv dětí je pro nezletilou více než přínosný, účast na společných akcích je pro navazování kamarádských vztahů nezbytná, disfunkce ve studijním rytmu velmi nepříhodná."
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka s rozhodnutím městského soudu nesouhlasí a navrhuje jeho zrušení. Toto rozhodnutí považuje za překvapivé s tím, že jí městský soud nedal náležitý procesní prostor, aby se vyjádřila k otázce zkrácení rozsahu péče (ve srovnání s rozsudkem obvodního soudu). Má za to, že městský soud dostatečně nezajistil participační práva nezletilé, resp. svůj závěr o neschopnosti nezletilé posoudit prospěšnost úpravy péče důkazně nepodložil. Stěžovatelka namítá, že napadené rozhodnutí je rozporné s nejlepším zájmem nezletilé a představuje neproporcionální řešení střetu práva nezletilé na vzdělání s právem na péči obou rodičů. Navrhuje odklad vykonatelnosti tohoto rozhodnutí, a to v části týkající se obecného režimu péče.
Splnění podmínek řízení
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Stěžovatelka je zastoupena advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny procesní prostředky ochrany svých práv.
Věcné posouzení
7. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně-právních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit tomu odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat jimi zjištěný skutkový stav a určovat, jaký rozsah péče je pro dítě vhodný, kde se má realizovat apod. Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů zruší jen tehdy, jsou-li neústavní (srov. např. nález ze dne 29. 8. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2884/22, bod 27). K ničemu takovému však v posuzované věci nedošlo.
8. Z napadeného rozhodnutí městského soudu je totiž dostatečně jasné, jakými úvahami se tento soud řídil při stanovení nerovnoměrného rozsahu péče o nezletilou, přičemž v těchto úvahách Ústavní soud neshledal jakýkoliv ústavněprávní deficit. Rozhodnutí městského soudu týkající se režimu péče o stěžovatelčinu dceru vychází z racionálních úvah, v jejichž rámci městský soud vyšel ze všech zjištěných skutečností a současně z pravidla, že základním hlediskem, které musí zvažovat, je nejlepší zájem dítěte. Odlišný názor stěžovatelky na tom nemůže cokoliv změnit.
9. Namítá-li stěžovatelka překvapivost napadeného rozhodnutí, Ústavní soud upozorňuje, že překvapivost soudního rozhodnutí coby ústavně relevantní pochybení nemůže spočívat v tom, že odvolací soud rozhodne jinak, než účastník řízení očekával, ale zahrnuje situace, v nichž byl účastník postupem odvolacího soudu zkrácen na svých procesních právech, zejména tvrdit právně relevantní skutečnosti a k jejich prokázání navrhovat důkazy, příp. právně argumentovat. K takovému pochybení v nyní posuzované věci nedošlo. Ústavní soud nadto nepřehlédl, že zkrácení režimu péče (oproti rozhodnutí obvodního soudu) "bylo ve hře" od samého počátku řízení, neboť tvořilo základ argumentace vedlejšího účastníka řízení, včetně jeho odvolání, k němuž měla stěžovatelka možnost se vyjádřit (srov. rozsudek městského soudu, bod 26).
10. Městský soud nepochybil ani z hlediska zajištění participačních práv nezletilé. Přihlédl k (matkou docílenému) pohovoru s nezletilou provedenému v řízení před obvodním soudem (v červnu 2025), z nějž ovšem nevyplynulo nic zásadního. Nezletilá zde nadto vyjádřila přání, aby soud rodičům obsah tohoto pohovoru nesděloval (tamtéž, body 57-59). Za této situace proto nelze městskému soudu vytýkat, že nezletilou opětovně nevyslechl, neboť by to bylo v podmínkách nyní posuzovaného řízení nadbytečné.
11. Napadené rozhodnutí obstojí i z hlediska odůvodnění samotného režimu péče. Městský soud vycházel z předchozího protiprávního chování stěžovatelky, která přemístila nezletilou na Slovensko a ignorovala navazující rozhodnutí v návratovém řízení (tamtéž, bod 53). Odkazuje-li stěžovatelka mj. na nález ze dne 24. 5. 2022 sp. zn. II. ÚS 928/22 lze jí dát zapravdu v tom, že nástup dítěte do první třídy skutečně apriorně nebrání (s ohledem na tehdy platnou právní úpravu) svěření do střídavé péče. Tímto důvodem není ani skutečnost, že rodiče žijí ve větší vzdálenosti od sebe (srov. nález ze dne 19. 7. 2022 sp. zn. III. ÚS 2391/21, bod 21). V těchto případech mají obecné soudy při vyhodnocování rozsahu péče povinnost vzít v úvahu jak okolnosti na straně nezletilého (zejména jeho osobní a osobnostní dispozice a další specifika týkající se zvládání změn a vzdělávacího procesu), tak i na straně obou rodičů (zejména úroveň jejich vzájemné komunikace a ochotu spolupracovat při předcházení negativům atypické podoby vzdělávacího procesu) a institucí vzdělávacího procesu (zejména možnost vzdělávání v jedné škole, či kompatibilitu vzdělávání ve dvou školách, není-li to možné).
12. Těmto požadavkům nálezové judikatury Ústavního soudu městský soud vyhověl. Zohlednil, že matkou prosazované individuální domácí vzdělávání nezletilé upírá benefit účasti v kolektivu, resp. vzal v potaz, že otec s touto formou vzdělávání nesouhlasí, a to zejména s ohledem na nedostatek informací a dosavadní netransparentnost stěžovatelkou navrhovaného modelu (tamtéž, bod 62). Za této situace dospěl městský soud k závěru, že nezletilá má právo na oba rodiče stejnou měrou, nicméně konkrétní okolnosti dané věci svědčí ve prospěch nerovnoměrné péče. Vzhledem k tomu, že nezletilá musí absolvovat řádnou školní docházku s tím, že je v České republice zvyklá, neboť zde žila celý život, dal městský soud přednost péči otce. Tento závěr nelze s ohledem na okolnosti nyní posuzovaného případu považovat za extrémní, tj. neústavní, a tedy vytvářející prostor pro uplatnění kasační pravomoci zdejšího soudu.
13. Ústavní soud proto uzavírá, že městský soud neporušil ústavně zaručená práva stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. O návrhu na odklad vykonatelnosti jakožto návrhu akcesorickém Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť bezodkladně rozhodl o samotné ústavní stížnosti.
14. Městským soudem přijaté řešení by současně nemělo být vnímáno jako "vítězství" jednoho či "prohra" druhého rodiče, o čemž ostatně svědčí i úvahy městského soudu (srov. tamtéž, body 54-55). Lze proto zopakovat apel adresovaný oběma rodičům, aby mysleli především a právě na blaho svého dítěte. Konfliktní nastavení zcela jistě není v jeho zájmu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. července 2026
Jiří Přibáň v. r. předseda senátu