Nález ze dne 3. 12. 2009
Výrok
Výrok
I. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. března 2009 č. j. 18 Co 32/2009-20, usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 12. května 2009 č. j. 22 Co 210/2009-24 a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. dubna 2009 č. j. 22 Co 79/2009-25 bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. III. Náhrada nákladů se stěžovatelce nepřiznává.
Odůvodnění
Včas podanými ústavními stížnostmi, které byly spojeny usnesením Ústavního soudu ze dne 8. září 2009 ke společnému projednání, se stěžovatelka domáhala zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť měla za to, že jimi bylo porušeno její základní "právo na právní jistotu".
Obsahem všech ústavní stížností napadených rozhodnutí je v podstatě totožná problematika i argumentace týkající se nákladů exekučního řízení, v němž byla stěžovatelce jako oprávněné uložena povinnost zaplatit soudní exekutorce JUDr. I. Š. náklady exekuce ve výši 4 165 Kč, spočívající v paušální náhradě hotových výdajů a daně z přidané hodnoty. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích v odůvodnění napadených usnesení vždy dovodil, že "pokud nová právní úprava procesního práva neobsahuje přechodná ustanovení o aplikaci předchozí právní úpravy, rozhoduje soud podle úpravy platné v době rozhodování. Zákon č. 347/2007 Sb., kterým byl s účinností k 1. lednu 2008 novelizován zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, přechodná ustanovení k nákladům exekuce neobsahuje, jedná se o předpis procesního práva, a proto okresní soud při rozhodování o nákladech exekuce správně postupoval podle platné a účinné právní úpravy v době jeho rozhodování, tedy podle ustanovení § 89 exekučního řádu ve znění novely č. 347/2007 Sb.".
Stěžovatelka, obdobně jako ve svých předchozích ústavních stížnostech, namítala protiústavnost napadených rozhodnutí pro jejich rozpor se zásadou zákazu pravé retroaktivity a pro porušení ústavně zaručeného práva na právní jistotu. Je toho názoru, že za situace, kdy v zákoně č. 347/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, absentují intertemporální ustanovení, je nutno všechna exekuční řízení zahájená před nabytím jeho účinnosti (tj. před dnem 1. ledna 2008) posuzovat hledisky dikce § 89 exekučního řádu ve znění platném a účinném do dne 31. prosince 2007. Proto jí jako oprávněné soudy prvního stupně neměly ukládat povinnost k úhradě nákladů exekučního řízení, neboť měly vycházet a jednat v souladu s tehdy platnou právní úpravou. Ve všech případech, kdy byl návrh na exekuci podán za předchozí právní úpravy s tehdejší zákonnou povinností úhrady nákladů exekuce vždy povinným, nelze o nákladech rozhodovat jinak než podle dřívější právní úpravy. Proto navrhla, aby Ústavní soud v záhlaví citovaná rozhodnutí svým nálezem zrušil. Zároveň navrhla, aby jí Ústavní soud přiznal náhradu nákladů za zastupování advokátkou v řízení před Ústavním soudem.
K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích. K námitkám stěžovatelky, které se týkaly aplikace ustanovení § 89 exekučního řádu, odkázal na odůvodnění rozhodnutí a současně uvedl, že argumentaci stěžovatelky považuje za polemiku se závěry rozhodnutí soudu o nákladech řízení. Ústavnímu soudu dává na zvážení, s přihlédnutím k tomu, že v ústavní stížnosti absentuje tvrzení, jaká ústavní práva stěžovatelky byla porušena, aby s ohledem na svou konstantní judikaturu o tom, že není dalším článkem soustavy obecných soudů, ústavní stížnost odmítl. Odvolací soud v závěru vyjádření vyslovil polemiku se závěry Ústavního soudu obsaženými v nálezu sp. zn. II. ÚS 314/09 [nález ze dne 5. 5. 2009 (N 110/53 SbNU 375)], který je dle jeho názoru založen na výkladu § 129 exekučního řádu, jenž ovšem není podkladem pro závěr, že se exekuční řízení dokončí podle znění účinného v době podání návrhu na nařízení exekuce.
Podle § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud se souhlasem účastníků upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Souhlas s upuštěním od jednání byl účastníky poskytnut a od ústního jednání bylo upuštěno.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnosti splňují všechny náležitosti požadované zákonem o Ústavním soudu, včetně řádného zastoupení stěžovatelky doloženého speciální plnou mocí, a jsou i důvodné.
Ústavní soud předesílá, že shodnou problematiku v právní věci téže stěžovatelky řešil již ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 314/09 ze dne 5. května 2009 (N 110/53 SbNU 375), v nálezu sp. zn. I. ÚS 1851/09 ze dne 29. července 2009 (N 172/54 SbNU 181) nebo v nálezu sp. zn. II. ÚS 1303/09 ze dne 16. září 2009 (N 204/54 SbNU 531). V citovaných nálezech Ústavní soud konstatoval porušení práva na spravedlivý proces [čl. 36 odst. 1 Listiny] a dospěl k závěru, že z pohledu ústavně konformní interpretace intertemporality založené novelou exekučního řádu provedenou zákonem č. 347/2007 Sb., jakož i ústavně konformní interpretace § 89 exekučního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007 je třeba výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit dle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007. Z důvodů dále rozvedených v citovaném nálezu, jakož i v nálezech předešlých [např. nález sp. zn. III. ÚS 1226/08 ze dne 9. října 2008 (N 170/51 SbNU 85) či nález sp. zn. IV. ÚS 1903/07 ze dne 15. ledna 2008 (N 12/48 SbNU 127)], tak v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného, přičemž na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce, nelze uložit úhradu nákladů exekučního řízení oprávněnému [obdobně viz nález sp. zn. I. ÚS 969/09 ze dne 4. června 2009 (N 132/53 SbNU 665)].
Shora uvedené závěry se plně vztahují i na nyní projednávanou věc, Ústavní soud neshledal důvod se od závěrů citovaných v uvedeném nálezu odchýlit a v podrobnostech na ně plně odkazuje, včetně obiter dicta uvedeného v nálezu sp. zn. IV. ÚS 314/09.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích napadenými usneseními porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny. Proto podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavním stížnostem vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil napadená rozhodnutí.
Pokud jde o návrh stěžovatelky, aby jí byla přiznána náhrada nákladů zastoupení před Ústavním soudem, Ústavní soud konstatuje, že neshledal podmínky ustanovení § 83 zákona o Ústavním soudu, jehož se stěžovatelka dovolává. Proto tomuto návrhu nevyhověl a náhradu nákladů za právní zastoupení v řízení před Ústavním soudem stěžovatelce nepřiznal.
Právní věta
Ústavně konformní interpretace ustanovení § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (exekuční řád), ve znění novely zákona č. 347/2007 Sb. účinné od 1. ledna 2008, vyžaduje, aby obecné soudy v případě, že exekuční řízení bylo zahájeno před datem účinnosti uvedené novely, postupovaly při rozhodování o náhradě nákladů exekuce podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007; opačný postup soudů je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Usnesení ze dne 8. 9. 2009
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Jiřího Nykodýma a Dagmar Lastovecké ve věci ústavních stížností stěžovatelky Servisní služby, s. r. o., se sídlem [adresa] Praha 5, zastoupené JUDr. Šárkou Toulovou, advokátkou, se sídlem Janáčkovo nábřeží 57, [PSČ obec] 5, o spojení věcí vedených u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 1839/09, II. ÚS 1853/09 a II. ÚS 1860/09, takto:
Výrok
I. Ústavní stížnost vedená u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 1839/09 směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 30. března 2009 č. j. 18 Co 32/2009-20, ústavní stížnost vedená u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 1853/09 směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 12. května 2009 č. j. 22 Co 210/2009-24 a ústavní stížnost vedená u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 1860/09 směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 30. dubna 2009 č. j. 22 Co 79/2009-25, se spojují ke společnému řízení.
Ústavní stížnosti vedené dosud pod sp. zn. II. ÚS 1839/09, II. ÚS 1853/09 a II. ÚS 1860/09 budou nadále vedeny pod sp. zn. II. 1839/09.
Odůvodnění
Dle ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků.
V případě shora uvedených ústavních stížností jsou tyto zákonné předpoklady naplněny, Ústavní soud proto z důvodu hospodárnosti a efektivity spojil tyto věci ke společnému řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. září 2009
Stanislav Balík předseda senátu