Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele J. F., zastoupeného Mgr. Jiřím Ježkem, advokátem se sídlem [adresa] směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2016, č. j. 11 Co 136/2016-92, a usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 10. února 2016, č. j. 13 C 174/2014-79, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo na spravedlivý proces.
2. Okresní soud v Novém Jičíně v řízení o určení neexistence právního vztahu usnesením ze dne 10. února 2016, č. j. 13 C 174/2014-79, nevyhověl návrhu žalovaného na doplnění a opravu protokolace z jednání, neboť při samotné protokolaci nebyly námitky vzneseny [srov. § 40 odst. 8 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.")], a proto je třeba takový návrh považovat za opožděný.
3. Odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. března 2016, č. j. 11 Co 136/2016-92, odmítl jako nepřípustné [§ 218 písm. c) o. s. ř.], neboť směřovalo proti rozhodnutí, jímž se upravuje vedení řízení [§ 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti uvedeným rozhodnutím a postupu zejména soudu prvního stupně, přičemž zdůrazňuje, že protokol, který neodpovídá průběhu řízení je vadou, kterou nelze zhojit v dalším průběhu řízení a která má současně ústavněprávní přesah.
5. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
6. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V předmětné věci nadále probíhá řízení o žalobě na určení neexistence právního vztahu, které nebylo dosud pravomocně skončeno (jak se podává z databáze http://infosoud.justice.cz/ v řízení nebylo dosud rozhodnuto ve věci samé ani soudem prvního stupně). Rozhodnutí soudu o námitkách proti znění protokolu je rozhodnutím, jímž se upravuje vedení řízení, které nemá vliv na rozhodnutí ve věci samé a není proti němu přípustné odvolání [§ 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Z pohledu Ústavního soudu se tedy nejedná o pravomocné rozhodnutí ve věci samé, proti němuž by teprve byla přípustná ústavní stížnost podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Za této procesní situace je stěžovatelova ústavní stížnost předčasná, protože mu zůstává k dispozici celý soudní proces, ve kterém má další možnosti hájit svá práva.
7. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná a proto ji soudce zpravodaj odmítl usnesením, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona)
V Brně dne 13. července 2016
Jiří Zemánek, v. r. soudce zpravodaj