Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem ve věci návrhu stěžovatelky V. Ch., advokátem nezastoupené, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2011 č. j. 4 Ads 141/2010-57 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2010 (v petitu chybně uvedeno 2011) č. j. 4 Ad 2/2010-32, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka se dne 7. 7. 2011 obrátila na Ústavní soud s návrhem na zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, resp. jejich částí týkajících se nákladů řízení s tím, že zasáhla její základní práva garantovaná Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně Ústavní soud požádala o ustanovení advokáta pro zastupování v řízení a o "adekvátní prodloužení lhůt k doplňování ústavní stížnosti". Podání neodpovídalo požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), které jsou na ústavní stížnost kladeny. Stěžovatelka především nepodala návrh prostřednictvím advokáta a Ústavnímu soudu nedoložila, že by ji v řízení advokát zastupoval, jak to bezpodmínečně vyžaduje ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Krom toho návrh vykazoval i další formální nedostatky, zejména mu chyběla ústavněprávní argumentace, tedy vymezení toho, v čem konkrétně zásah do svých základních práv stěžovatelka spatřuje a proč. Soudce zpravodaj ji proto vyzval dopisem ze dne 13. července 2011 k odstranění uvedených nedostatků ve stanovené třicetidenní lhůtě. Stěžovatelce se zároveň dostalo poučení o následcích nesplnění výzvy. Obsahem přípisu bylo rovněž vysvětlení, proč Ústavní soud svou ustálenou judikaturou nepřipouští přiměřené použití § 30 občanského soudního řádu a advokáta k zastupování v řízení před Ústavním soudem neustanovuje. Přílohou výzvy byl též stručný přehled nezbytných náležitostí ústavní stížnosti, jakož i poučení o možnosti žádat o určení advokáta k poskytnutí právní služby Českou advokátní komoru, a to včetně kontaktu na ni. Předmětnou výzvu, jak vyplývá z údajů na doručence, převzala stěžovatelka dne 28. července 2011. Žádný procesní úkon směřující k odstranění vytčených nedostatků však v běhu lhůty, resp. až do dne rozhodnutí o své ústavní stížnosti, neučinila. Poskytnutá lhůta tak uplynula marně a bylo nutno postupovat ve smyslu shora zmíněného poučení.
Soudce zpravodaj tedy s ohledem na uvedené návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. září 2011 Jiří Nykodým v. r. soudce zpravodaj