UsneseníOdmítnuto pro nedodržení lhůty↪ 1× citováno

Spisová značka

II. ÚS 2010/14

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 2014-08-12Zpravodaj: Zemánek JiříTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2014:2.US.2010.14.2
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - NS SOUD - VS Praha SOUD - KS Ústí nad LabemNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 2014-06-12

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost musí být podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podána do 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Lhůta se v daném případě odvíjela od doručení usnesení Nejvyššího soudu o dovolání; stížnost podaná po více než dvou letech byla opožděná a podle § 43 odst. 1 písm. b) téhož zákona byla odmítnuta bez věcného posouzení.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele L. B., zastoupeného JUDr. Josefem Klofáčem, adresa Sokolská 270, [PSČ obec], směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2012, č. j. 23 Cdo 3792/2010-433, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2010, č. j. 6 Cmo 354/2009-386, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 1. října 2009, č. j. 37 Cm 219/2004-352, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se podáním ze dne 6. června 2014, které bylo podáno k poštovní přepravě dne 11. června 2014 a doručeno Ústavnímu soudu dne 12. června 2014, domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. V úvodu ústavní stížnosti vyslovuje přesvědčení, že ačkoliv podává ústavní stížnost po dlouhé době, nejedná se z jeho pohledu o stížnost, která by se měla podat do 60 dnů od doručení posledního opravného prostředku, nýbrž mu jde o spravedlivé posouzení celé věci.

2. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. června 2010, č. j. 6 Cmo 354/2009-386, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 1. října 2009, č. j. 37 Cm 219/2004-352, kterým byla žalovanému (stěžovateli) uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1,885.214 Kč s příslušenstvím, a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

3. Následné dovolání žalovaného bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2012, č. j. 23 Cdo 3792/2010-433, odmítnuto jako nepřípustné, když dovolatel v případě posuzování přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. prosince 2012, nenastolil otázku, kterou by se dovolací soud mohl relevantně zabývat.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti výše uvedeným rozhodnutím. V ústavní stížnosti zmiňuje, že jde o stížnost na postup soudů, které zahájily exekuční řízení (zřejmě na základě ústavní stížností napadených rozhodnutí). V postupu soudů (rozhodujících nejen v ústavní stížností napadených rozhodnutích, ale i ve věci trestní, která se stávajícím sporem souvisí) spatřuje porušení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 2 odst. 3, čl. 3 odst. 3 a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

5. Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je Ústavní soud povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

6. Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění do 31. prosince 2012 (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musela být ústavní stížnost podána ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

7. Jak stěžovatel v ústavní stížnosti sám zmiňuje, podává ústavní stížnost po dlouhé době od vydání rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva, což bylo v daném případě dovolání. Ústavní soud dotazem u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ověřil, že usnesení Nejvyššího soudu bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 12. března 2012 a od tohoto data se tedy začala odvíjet 60 denní lhůta pro podání ústavní stížnosti. S ohledem na tuto skutečnost je třeba ústavní stížnost podanou k poštovní přepravě až dne 11. června 2014, tedy více než dva roky po doručení usnesení Nejvyššího soudu, hodnotit z pohledu § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu jako opožděně podanou.

8. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako opožděně podaný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 12. srpna 2014

Jiří Zemánek, v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací