Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele L. B., zastoupeného JUDr. Josefem Klofáčem, adresa Sokolská 270, [PSČ obec], směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2012, č. j. 23 Cdo 3792/2010-433, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2010, č. j. 6 Cmo 354/2009-386, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 1. října 2009, č. j. 37 Cm 219/2004-352, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se podáním ze dne 6. června 2014, které bylo podáno k poštovní přepravě dne 11. června 2014 a doručeno Ústavnímu soudu dne 12. června 2014, domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. V úvodu ústavní stížnosti vyslovuje přesvědčení, že ačkoliv podává ústavní stížnost po dlouhé době, nejedná se z jeho pohledu o stížnost, která by se měla podat do 60 dnů od doručení posledního opravného prostředku, nýbrž mu jde o spravedlivé posouzení celé věci.
2. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. června 2010, č. j. 6 Cmo 354/2009-386, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 1. října 2009, č. j. 37 Cm 219/2004-352, kterým byla žalovanému (stěžovateli) uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1,885.214 Kč s příslušenstvím, a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
3. Následné dovolání žalovaného bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2012, č. j. 23 Cdo 3792/2010-433, odmítnuto jako nepřípustné, když dovolatel v případě posuzování přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. prosince 2012, nenastolil otázku, kterou by se dovolací soud mohl relevantně zabývat.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti výše uvedeným rozhodnutím. V ústavní stížnosti zmiňuje, že jde o stížnost na postup soudů, které zahájily exekuční řízení (zřejmě na základě ústavní stížností napadených rozhodnutí). V postupu soudů (rozhodujících nejen v ústavní stížností napadených rozhodnutích, ale i ve věci trestní, která se stávajícím sporem souvisí) spatřuje porušení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 2 odst. 3, čl. 3 odst. 3 a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
5. Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je Ústavní soud povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
6. Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění do 31. prosince 2012 (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musela být ústavní stížnost podána ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
7. Jak stěžovatel v ústavní stížnosti sám zmiňuje, podává ústavní stížnost po dlouhé době od vydání rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva, což bylo v daném případě dovolání. Ústavní soud dotazem u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ověřil, že usnesení Nejvyššího soudu bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 12. března 2012 a od tohoto data se tedy začala odvíjet 60 denní lhůta pro podání ústavní stížnosti. S ohledem na tuto skutečnost je třeba ústavní stížnost podanou k poštovní přepravě až dne 11. června 2014, tedy více než dva roky po doručení usnesení Nejvyššího soudu, hodnotit z pohledu § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu jako opožděně podanou.
8. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako opožděně podaný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 12. srpna 2014
Jiří Zemánek, v. r. soudce zpravodaj