Plný text
Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, ve věci ústavní stížnosti S., zastoupeného JUDr. B. M., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. ledna 2001, č. j. 20 Co 551/2000-39, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. září 2000, č. j. 30 C 139/99-23, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 20 Co 551/2000-39, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně. Podle názoru stěžovatele byl jednáním obou soudů porušen čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že v předmětné věci nebyly dány podmínky pro občanskoprávní řízení, na straně žalobce pak šlo o nedostatek aktivní legitimace. Z těchto důvodů měl soud v rozhodnutí o nákladech řízení, které bylo zastaveno, aplikovat ustanovení § 143 občanského soudního řádu, a tedy neukládat stěžovateli povinnost hradit žalobci náklady částkou 500,- Kč. Stěžovatel svým chování nezavdal žádnou příčinu k podání návrhu na zahájení řízení, a to ani v případě, kdyby zde nebylo vad aktivní legitimace. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy (§ 72 odst. 1 písm. a/ zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Z obsahu usnesení soudů obou stupňů nebylo zjištěno, že by se tyto soudy svým rozhodnutím dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Obvodní soud pro Prahu 1 dne 22. září 2000 zastavil řízení pro zpětvzetí návrhu a mj. zavázal stěžovatele uhradit žalobci náklady řízení v částce 500,- Kč, když shledal, že žalovaný povinnost v návrhu uplatněnou po jeho podání splnil. Toto rozhodnutí, učiněné v souladu s § 146 odst. 2 občanského soudního řádu, pak odvolací soud jako věcně správné potvrdil. V odůvodnění usnesení ze dne 4. ledna 2001, se Městský soud v Praze vypořádal s odvolacími námitkami stěžovatele v celém rozsahu. Ústavní soud v tomto směru neshledal takové extrémní vybočení z ústavně zakotvených pravidel vedení spravedlivého procesu, pro které by bylo nutno toto pravomocné rozhodnutí zrušit. Pokud jde o výklad ustanovení občanského soudního řádu o nákladech řízení obecnými soudy, Ústavní soud konstatuje, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) nemůže do rozhodovací činnosti obecných soudů, ani do výkladu obyčejných zákonů obecnými soudy zasahovat, pokud nejsou současně dány podmínky čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR a § 72 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Takový zásah do základních práv a svobod se však stěžovateli nepodařilo prokázat. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2001
JUDr. Antonín Procházka předseda senátu Ústavního soudu