Plný text
ÚS 202/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelky MUDr. F.H., právně zastoupené advokátkou JUDr. H.K., o ústavní stížnosti ze dne 27. 7. 1995, došlé Ústavnímu soudu České republiky dne 2. 8. 1995, proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně, čj. 10 C 2203/91-41, ze dne 31. 1. 1994, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 9 Co 332/94, ze dne 14. 3. 1995, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Navrhovatelka svým návrhem namítala nesprávnost rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 3. 1995, sp. zn. 9 Co 332/94, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 31. 1. 1994, čj. 10 C 2203/91- 41, v řízení o vydání domu čp. [č.p.] s pozemkovou parcelou č. [parcela] o výměře 606 m2 v katastrálním území B. Důvodem podání ústavní stížnosti dle navrhovatelky je porušení základních lidských práv, jmenovitě čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda ústavní stížnost je přípustná. Dle § 72 odst. 2 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, mezi něž je nutno zařadit i dovolání. Ústavní soud se v posuzované věci proto zabýval možností navrhovatelky podat proti naříkanému rozsudku krajského soudu dovolání. Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 3. 1995, sp. zn. 9 Co 332/94, Ústavní soud zjistil, že krajský soud jako soud odvolací ve výroku potvrzujícího rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné. Jak vyplývá z odůvodnění naříkaného rozsudku, dovolání připustil krajský soud ve svém rozsudku dle § 238 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu, ve znění ke dni vynesení rozsudku, neboť má za to, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
II. ÚS 202/95 Z uvedeného vyplývá, že v dané věci je dovolání přípustné. V důsledku toho lze stěžovatelce vytknout nevyčerpání všech procesních prostředků, poskytovaných zákonem k ochraně práva; dle § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. je proto ústavní stížnost nepřípustná.
Podle § 43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Vojtěch Cepl, soudce Ústavního soudu ČR V Brně dne 15. října 1996
2