Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. M., zastoupeného Mgr. Pavlem Jakimem, advokátem, sídlem [adresa] proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2023 č. j. 1 Afs 27/2023-30, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení a Finančního úřadu pro Pardubický kraj, sídlem [adresa] jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Ústavnímu soudu byl dne 31. 7. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného soudního rozhodnutí, a to pro jeho rozpor s čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II. Stěžovatel podal dne 1. 4. 2021 daňové přiznání z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2020, ve kterém současně požádal o vrácení přeplatku na této dani ve výši 21 114 Kč. Dne 31. 3. 2022 dále podal daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období 2021, ve kterém požádal o vrácení dalšího přeplatku na této dani, a to ve výši 23 509 Kč. Správce daně byl přitom povinen stěžovateli vrátit přeplatek do 3. 5. 2021. Protože jej však žalobci vrátil až po lhůtě (16. 8. 2022), vznikl mu podle § 253a odst. 2 daňového řádu nárok na úrok z vratitelného přeplatku. Správce daně vyrozuměním ze dne 17. 8. 2022 předepsal úrok z vratitelného přeplatku na dani z příjmů za zdaňovací období roku 2020, a to ve výši 2 820 Kč. Úrok z vratitelného přeplatku na dani z příjmu za rok 2021 podle § 251a odst. 2 daňového řádu nepředepsal, neboť úrok (901 Kč) nepřesáhl v úhrnu u jednoho druhu daně u jednoho správce daně za jedno zdaňovací období částku 1 000 Kč.
Stěžovatel s postupem správce daně nesouhlasil a podal proti němu námitku, kterou Finanční úřad pro Pardubický kraj rozhodnutím ze dne 5. 9. 2022 zamítl. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích následně podanou žalobu zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. O podané kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že se zamítá.
Stěžovatel namítl, že závěry obecných soudů stran způsobu výpočtu úroku z přeplatku na dani nejsou správné, přičemž má za to, že obecné soudy své závěry řádně neodůvodnily. Jejich rozhodování vycházelo podle stěžovatele ze skutkového stavu, který měl být v zásadním rozporu se stávající správní praxí finanční správy. Současně polemizoval s obsahem a rozsahem pojmu vratitelný přeplatek a úrok z vratitelného přeplatku.
III. Z argumentace stěžovatele je zřejmé, že daná věc se týká výkladu podústavního práva, který Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší. Stěžovatel staví Ústavní soud toliko do role další přezkumné instance. I v případě, že by Ústavní soud s právním názorem Nejvyššího správního soudu nesouhlasil, není to důvod k tomu, aby svým nálezem zasáhl do činnosti obecných soudů. Z ústavněprávního hlediska je totiž podstatná především skutečnost, že obecné soudy svůj právní názor na věc vysvětlily, byť způsobem s nímž stěžovatel nesouzní.
Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu