Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele P. N., o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu čj. 20 Cdo 1210/2010-172 ze dne 26. 5. 2010 a usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, čj. 40 Co 1650/2006-67, 40 Co 627/2009-76 a 40 Co 1055/2009-130, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu prostřednictvím Nejvyššího soudu dne 14. 7. 2010 a doplněnou podáními doručenými Ústavnímu soudu dne 23. 7. 2010 a 9. 8. 2010, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala formální náležitosti návrhu ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byl stěžovatel přípisem ze dne 19. 7. 2010 vyzván k odstranění jejích vad. Zejména byl poučen o povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Současně byl upozorněn na následky neodstranění vytknutých vad. Na uvedenou výzvu stěžovatel reagoval pouze sdělením, že není schopen požadované náležitosti ústavní stížnosti splnit, ale domnívá se, že jím podaná ústavní stížnost je projednatelná.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel neodstranil vady ústavní stížnosti ve lhůtě k tomu určené, Ústavnímu soudu nezbylo, než vadnou ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. září 2010
Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj