Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti J.S., zastoupeného advokátkou JUDr. E.P., na jednání předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud se stížností ze dne 30. 3. 2000, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 31.3. 2000. a směřovala proti jednání předsedkyně senátu VS JUDr. M.T. dne 31.3. 1999, neboť dle názoru stěžovatele byl senát Vrchního soudu v Praze ve věci, č. j. 4 Cmo 266/97-209, podjat. Vzhledem ke skutečnosti, že návrh na zahájení řízení neměl náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyrozuměl Ústavní soud podle ustanovení § 41 písm. b) citovaného zákona o tom stěžovatele a určil mu lhůtu 30 dnů k odstranění vad návrhu. Výzva Ústavního soudu byla stěžovateli, resp. jeho právní zástupkyni, doručena dne 21.4. 2000, vady návrhu ve stanovené lhůtě odstraněny nebyly, a lhůta tak marně uplynula dnem 22.5. 2000. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li stěžovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 23. 8. 2000 Vojtěch Cepl soudce ÚS