Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatele ing. J. P., proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 22. 2. 2012, č. j. 8 C 127/2011-137, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 14. 3. 2013, č. j. 60 Co 60/2013-229, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, č. j. 32 Cdo 4204/2013-386, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dne 17. 6. 2014 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, jímž stěžovatel brojí proti v záhlaví označeným rozhodnutím obecných soudů. Jejich základem je vyhovění žalobě České kanceláře pojistitelů vůči stěžovateli ohledně zaplacení částky 1.371.900 Kč s příslušenstvím z důvodu regresní náhrady škody, způsobené vozidlem, k němuž nebylo uzavřeno povinné pojištění odpovědnosti za škodu.
Stěžovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona).
K odstranění formálních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byl navrhovatel vyzván přípisem, jemu doručeným dne 11. 7. 2014, v němž byl též upozorněn, že neodstraní-li vytýkané vady ve lhůtě 20 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se mu náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí.
Stěžovatel ve svém podání, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 20. 7. 2014, uvedl, že ústavní stížnost zpracoval a podal sám, a to po konzultaci s advokátní kanceláří JUDr. Poledníka. K podání připojil kopii žádosti o ustanovení advokáta pro řízení před Ústavním soudem, kterou adresoval České advokátní komoře ("ČAK"), a rozhodnutí ČAK o určení advokáta ze dne 27. 6. 2014, č. j. 1832/14, kterým byla Mgr. P. K. určena k "posouzení právního stavu ve věci ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, č. j. 32 Cdo 4204/2013-386, příp. podání a zastoupení v řízení před ÚS", přičemž však toto určení nenahrazuje procesní plnou moc. Současně stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků.
Ústavní soud stěžovatele přípisem ze dne 23. 7. 2014, doručeným mu dne 28. 7. 2014, informoval o tom, že řízení před Ústavním soudem nepodléhá poplatkové povinnosti, takže žádost o osvobození od soudního poplatku je bezpředmětná. Současně stěžovatele opakovaně poučil o tom, že Ústavní soud není oprávněn stěžovateli ustanovit advokáta. S ohledem na okolnosti, uváděné v podání ze dne 20. 7. 2014, mu však prodloužil lhůtu k odstranění vad podání o dalších 20 dnů od doručení této písemnosti. Tato lhůta marně uběhla dne 18. 8. 2014.
Dne 28. 8. 2014 obdržel Ústavní soud další žádost stěžovatele o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti, a to alespoň o 2 měsíce, a to zejména z důvodu jeho aktuálního psychického stavu.
K této žádosti Ústavní soud přípisem ze dne 1. 9. 2014, doručeným stěžovateli dne 4. 9. 2014, sdělil, že mu již podruhé prodlužuje lhůtu k odstranění vytčených vad ústavní stížnosti, a to do 30. 9. 2014. Výslovně byl stěžovatel upozorněn na skutečnost, že další prodloužení této lhůty již nebude akceptováno. Ústavní soud konstatuje, že navrhovatel vady svého návrhu k dnešnímu dni neodstranil, když dne 2. 10. 2014 soudu pouze sdělil důvody, pro které stále není schopen odstranit vady podané ústavní stížnosti.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě. Jakkoliv totiž Ústavní soud má pochopení pro obtížnou situaci stěžovatele, je současně pravdou, že k odmítnutí ústavní stížnosti přistoupil teprve poté, co lhůtu pro odstranění vad návrhu prodloužil dvakrát a ve svém celkovém úhrnu měl proto stěžovatel lhůtu k odstranění vad téměř 4 měsíce, což je třeba považovat za dostačující i s přihlédnutím k okolnostem daného případu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. října 2014
Vojtěch Šimíček v. r. soudce zpravodaj