Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka v právní věci stěžovatelky MUDr. J. E., zastoupené JUDr. V. V., advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 51 Co 147/2010-44 ze dne 27. 8. 2010 a o návrhu na zrušení ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 1. 2011, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze, jakož i zrušení ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."), na které se obecný soud v napadeném rozhodnutí odvolával. Podaný návrh odůvodnila tvrzením, že došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na rovnost před zákonem, garantovaného čl. 1 Listiny základních práv a svobod, a dále k porušení principu zákazu diskriminace.
Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není, neboť k ústavní stížnosti nebyla přiložena plná moc, zmocňující JUDr. V. V. k zastupování stěžovatelky v řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud následně přípisem ze dne 14. 3. 2011 vyzval právního zástupce stěžovatelky k odstranění uvedené vady a za tímto účelem mu stanovil lhůtu 7 dnů. Současně ho upozornil na to, že pokud vytčená vada nebude ve stanovené lhůtě odstraněna, bude návrh odmítnut. Výzvu právní zástupce stěžovatelky obdržel dne 21. 3. 2009, lhůta pak uplynula dne 28. 3. 2011. V jejím průběhu nebyla vytčená vada návrhu odstraněna a nestalo se tak ani později, tj. do dne vydání tohoto rozhodnutí (čímž fakticky došlo k prodloužení stanovené lhůty o další tři týdny). Ústavnímu soudu s ohledem na výše uvedené proto nezbylo, než ústavní stížnost jako vadnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Návrh na zrušení právního předpisu sdílí akcesoricky osud ústavní stížnosti a byla-li tato pro vady odmítnuta, vztahuje se tento závěr bez dalšího i na něj. Ústavní soud tudíž návrh na zrušení ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. odmítl dle § 43 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2010
Jiří Nykodým, v. r. předseda senátu