Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatelů 1) PhMr. Z. W. a 2) F. W., o ústavní stížnosti ze dne 20. 7. 2010, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 7. 2010 se stěžovatelé domáhali přezkoumání postupu soudů při vydání a následném přezkumu blíže neoznačeného exekučního příkazu.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala formální náležitosti návrhu ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byli stěžovatelé přípisem ze dne 29. 7. 2010 vyzváni k odstranění jejích vad. Zejména byli poučeni o povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem. Současně byli upozorněni na následky neodstranění vytknutých vad.
Na uvedenou výzvu, kterou obdrželi 1. stěžovatelka dne 31. 7. 2010 a 2. stěžovatel dne 2. 8. 2010, reagoval 2. stěžovatel sdělením ze dne 26. 8. 2010, že stěžovatelé požádali o právní pomoc Advokátní komoru v Praze. Přes uvedené sdělení nebyly vady ústavní stížnosti do dnešního dne odstraněny.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než vadnou ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. září 2010
Stanislav Balík, v. r. soudce Ústavního soudu