Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost

Spisová značka

II. ÚS 2155/26

Téma · generováno AINeudělení státního občanství z bezpečnostních důvodů

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 29. 9. 2026Zpravodaj: Smolek MartinTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2026:2.US.2155.26.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: MINISTERSTVO / MINISTR - vnitraNapadený akt: rozhodnutí správníPodání: 26. 7. 2026Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy

Shrnutí · generováno AI

Žádost o české státní občanství byla zamítnuta, protože bezpečnostní složky považovaly žadatele za riziko pro bezpečnost státu. Ústavní soud ověřil utajované podklady, neshledal svévoli ani porušení práv a stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Při zamítnutí žádosti o státní občanství z důvodu podle § 13 odst. 2 zákona č. 186/2013 Sb. postačí podle § 22 odst. 3 téhož zákona uvést ohrožení bezpečnosti státu; utajovaná stanoviska bezpečnostních sborů nejsou součástí spisu ani zpřístupněna žadateli. Výluka soudního přezkumu podle § 26 nebrání přezkumu Ústavním soudem, který ověřuje, zda utajované informace mohou rozhodnutí odůvodnit a zda správní orgán nejednal svévolně. Řízení musí vyhovět čl. 36 odst. 1 Listiny.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Tuto právní úpravu neshledal Ústavní soud protiústavní, neboť představuje rozumný kompromis mezi zájmem jednotlivce na sdělení důvodů zamítavého rozhodnutí na straně jedné a mezi bezpečnostními zájmy státu na straně druhé (nález sp. zn. Pl. ÚS 5/16 ze dne 11. října 2016, zejména bod 61).
    Zobrazit v textu
  • V řízení o takové ústavní stížnosti je Ústavní soud oprávněn přezkoumat, zda informace obsažené v utajovaném stanovisku bezpečnostních sborů o bezpečnostním riziku (§ 22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky) jsou svojí povahou způsobilé odůvodnit vydání rozhodnutí o neudělení státního občanství České republiky.
    Zobrazit v textu
  • Přestože český právní řád nezakládá právo na udělení státního občanství, musí řízení o takové žádosti vyhovovat požadavkům plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny, což se týká i posouzení důvodů, pro které nelze státní občanství udělit žadateli, který ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele M. Š. Š., zastoupeného JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem [adresa] Praha 1, proti rozhodnutí ministra vnitra č. j. MV-40560-3/SO-2026 ze dne 28. května 2026 a rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. MV-124075-16/OSO-2024 ze dne 9. února 2026, za účasti Ministerstva vnitra, jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina").

2. Stěžovatel podal prostřednictvím Úřadu městské části Praha 13 žádost o udělení státního občanství České republiky. Ministerstvo vnitra jeho žádost zamítlo podle § 51 odst. 3 správního řádu pro existenci důvodů podle § 13 odst. 2 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky. Podle stanovisek Policie České republiky a zpravodajských služeb podléhajících utajení totiž stěžovatel ohrožuje bezpečnost státu.

3. Ministr vnitra stěžovatelův rozklad proti rozhodnutí ministerstva zamítl. Konstatoval, že vzhledem k závěru, že stěžovatel podle získaných poznatků ohrožuje bezpečnost státu, jsou irelevantní další tvrzení stěžovatele o jeho úplné integraci do společnosti v České republice. Stav věci byl podle ministra vnitra zjištěn dostatečně a neshledal v předchozím postupu žádné pochybení. Podrobně se vyjádřil k tomu, že neuvedení přesného důvodu zamítnutí žádosti sice představuje omezení stěžovatelových procesních práv, avšak toto omezení považuje za ústavně konformní. K tomu odkázal na nálezy sp. zn. Pl. ÚS 5/16 ze dne 11. října 2016 a sp. zn. Pl. ÚS 39/17 ze dne 2. července 2019 a usnesení sp. zn. IV. ÚS 1233/18 ze dne 11. září 2018.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel má za to, že podal řádnou žádost splňující všechny zákonné náležitosti. Odmítá, že by představoval ohrožení bezpečnosti či veřejného pořádku, a bezpečnostní důvody, na nichž zamítnutí jeho žádosti spočívalo, proto považuje za ničím nepodložené a lživé. Vede bezúhonný, obyčejný život a soustředí se na své zaměstnání a rodinu. Stěžovatel dále uvádí, že sice jako muslim, navštěvující náboženská shromáždění, kde se může setkávat se zájmovými osobami, které ovšem zná pouze v rovině souvěrců a žádné bližší vztahy s nimi nenavazuje.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud shledal, že jsou splněné procesní podmínky k projednání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem předcházejícího řízení. Je zastoupený advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu). Vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Je-li žádost o udělení státního občanství zamítnuta s odkazem na § 13 odst. 2 zákona o státním občanství České republiky z důvodu, že žadatel ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví nebo majetkové hodnoty, v odůvodnění správního rozhodnutí se podle § 22 odst. 3 uvedeného zákona pouze uvede, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Stanoviska bezpečnostních sborů, která si k žádosti vyžaduje Ministerstvo vnitra a která podléhají utajení, se nestávají součástí spisu a žadatel není seznámen s jejich obsahem. Tuto právní úpravu neshledal Ústavní soud protiústavní, neboť představuje rozumný kompromis mezi zájmem jednotlivce na sdělení důvodů zamítavého rozhodnutí na straně jedné a mezi bezpečnostními zájmy státu na straně druhé (nález sp. zn. Pl. ÚS 5/16 ze dne 11. října 2016, zejména bod 61).

7. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství z důvodu ohrožení bezpečnosti státu je podle § 26 zákona o státním občanství České republiky vyloučeno ze soudního přezkumu. Tato výluka neodporuje ústavním předpisům, neboť právo na udělení státního občanství není ústavně ani zákonem zaručeno a rozhodnutím o neudělení státního občanství pro ohrožení bezpečnosti státu nedochází k zásahu do základních práv a svobod (nález sp. zn. Pl. ÚS 39/17 ze dne 2. července 2019).

8. Přestože český právní řád nezakládá právo na udělení státního občanství, musí řízení o takové žádosti vyhovovat požadavkům plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny, což se týká i posouzení důvodů, pro které nelze státní občanství udělit žadateli, který ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty.

9. Podle Ústavního soudu tak není vyloučena jeho pravomoc rozhodovat o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, kterým může být jak rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství České republiky, tak navazující rozhodnutí o rozkladu. V řízení o takové ústavní stížnosti je Ústavní soud oprávněn přezkoumat, zda informace obsažené v utajovaném stanovisku bezpečnostních sborů o bezpečnostním riziku (§ 22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky) jsou svojí povahou způsobilé odůvodnit vydání rozhodnutí o neudělení státního občanství České republiky. Toto posouzení se odehrává při plném respektování požadavku na vyloučení libovůle správního orgánu na straně jedné a současně na utajení informací potřebných k ochraně veřejného zájmu na straně druhé.

10. Z vyžádaného utajovaného stanoviska příslušného bezpečnostního sboru k osobě stěžovatele Ústavní soud ověřil, že k porušení požadavků na řádné vedení řízení nedošlo. Ústavní soud neshledal prvky libovůle či porušení jiné složky pojmu právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Napadenými rozhodnutími tak nebylo porušeno základní právo stěžovatele domáhat se stanoveným postupem svého práva u jiného orgánu, než jakým je soud podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 2 Listiny.

11. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. září 2026

Jiří Přibáň v. r. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací