II. ÚS 2156/24

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byl dne 1. 8. 2024 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, a to pro tvrzený rozpor s čl. 10 a čl. 36 Listiny základních práv svobod.

2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o ÚS.

3. Ústavní stížností napadeným rozsudkem okresního soudu byla změněna dosavadní úprava práv a povinností rodičů k nezletilému V. tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým každý sudý týden v roce od pátku od 17:30 hod do neděle do 17:00 hod. V každém lichém kalendářním roce o vánočních svátcích od 25. 12. od 9:00 hod. do 27. 12. do 17 hod. a v každém sudém roce od 27. 12. od 17 hod. do 1. 1. následujícího kalendářního roku do 17 hod. Dále bylo rozhodnuto o styku nezletilého s otcem během letních a jarních prázdnin. Během Velikonočních prázdnin se měl nezletilý stýkat s otcem od středy od 17:30 hod do Velikonočního pondělí do 17:00. Současně uložil soud matce nezletilého, aby mu umožnila každý sudý čtvrtek telefonický kontakt s otcem, a to v době od 18:30 do 19 hod.

4. K podanému odvolání změnil krajský soud rozsudek nalézacího soudu v části týkající se styku nezletilého s otcem během Vánočních svátků, kdy tento bude každoročně probíhat od 26. 12. od 9:00 do 29. 12. do 17 hod. Velikonoční styk byl upraven krajským soudem tak, že nezletilý měl stýkat s otcem každý lichý kalendářní rok od středy od 17:30 hod. do Velikonoční neděle do 17 hod.

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla, že ve věci bylo provedeno dokazování zcela nedostatečně, neboť názor nezletilého byl okresním soudem zjištěn ve škole pouze prostřednictvím pohovoru dne 2. 6. 2023 za účasti soudkyně a sociální pracovnice soudu. Byť byl nezletilý osobně přítomen soudnímu jednání ze dne 12. 7. 2023 soud jeho výslech neprovedl. Podle stěžovatelky nebylo řádně zjištěno přání nezletilého a nebylo náležitě zohledněno v rozhodování soudu. Přáním nezletilého se měly obecné soudy více zabývat, a to zvláště pak v situaci, kdy dospěly k závěru, že jeho názor je ze strany rodičů manipulován. Obecné soudy přání nezletilého respektovaly pouze okrajově, bez řádného zkoumání důvodů, které jeho přání formulovaly. Soud v rámci svého rozhodnutí změnil pouze místo a čas předávání nezletilého ke styku, přičemž nezohlednil důvody, které vedly nezletilého k touze po změně úpravy styku se svým otcem. Otec nedodržuje pravidla styku, nezajišťuje účast nezletilého na terapiích a opakovaně se styků s nezletilým vzdává. Přání nezletilého směřuje zejména do mimořádných období a v případě běžného styku se jedná o zkrácení pouze o jedinou noc. Nezletilý přitom svá přání formuluje dlouhodobě a v řízení nebylo prokázáno, že je manipulován stěžovatelkou.

6. Ústavní soud podle čl. 83 Ústavy České republiky není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; jakožto orgán ochrany ústavnosti má v rodinně právních věcech zasahovat pouze v případech skutečně extrémních. Je na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní a aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu obecně nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Především nalézací soudy mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li opatrovnický soud své právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním, poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění a vyjde-li z dostatečného rozsahu dokazování, nelze hodnotit jeho postup jako neústavní (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2391/22 ze dne 22. 2. 2023).

7. V projednávané věci brojí stěžovatelka především proti tomu, že obecné soudy nepřiznaly odpovídající váhu přání nezletilého, který se sice chce i nadále stýkat se svým otcem, nicméně nikoli v tom rozsahu jako doposud. Ve své podstatě se domáhá zúžení rozsahu styku se svým otcem s poukazem na to, že se mu otec řádně nevěnuje, nevyzvedává jej v dohodnutou dobu, nechová se k němu hezky.

8. Z odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí vyplývá, že jak nalézací, tak i odvolací soud se věcí zevrubně zabývaly, přičemž svůj právní názor na věc jasně a logicky odůvodnily. Stěžovatelce nelze dát za pravdu v tom smyslu, že by obecné soudy nepřikládaly názoru nezletilého patřičný význam. Z jejich odůvodnění vyplývá, že tyto si byly přání nezletilého vědomy, ovšem přiléhavě poukázaly na to, že se nejedná o jedinou skutečnost, z níž obecné soudy při úpravě styku s rodičem vycházejí. Přání dítěte je při hledání jeho nejlepšího zájmu sice zásadním vodítkem, to ovšem ještě neznamená, že by jej bylo lze bez dalšího převzít. Ústavní soud má přitom za to, že obecné soudy ve svých odůvodněních dostatečně vysvětlily, z jakého důvodu se přáním dítě neřídily, byť jej ve svém rozhodování zohlednily. Okresní soud v souvislosti s uvedeným poukázal na skutečnost, že nezletilý neakceptuje jakékoliv argumenty stran svého styku s otcem a vylučuje jakékoliv jiné řešení, než vyhovění jeho požadavkům, které však není v převážné míře schopen adekvátně odůvodnit. Stěžovatelce lze dát zapravdu v tom smyslu, že se otec dopouští některých pochybení, ovšem tato nelze považovat za natolik zásadní, aby obecné soudy přistoupily k tak razantnímu omezení styku s otcem, jak stěžovatelka navrhuje. Pokud stěžovatelka např. uvádí, že se domáhala toliko zkrácení běžného styku o "jedinou noc", tedy že by styk nezletilého otce nezačínal v pátek, ale až v sobotu, lze poukázat na to, že pokud nezletilý tráví se svým otcem dvě noci jednou za dva týdny, tak zkrácení o "jedinou noc" představuje polovinu společně trávených nocí. Namítá-li stěžovatelka, že nalézací a ani odvolací soud neslyšel nezletilého během jednání, ač byl přítomen, nutno uvést, že názor dítěte vyplynul jednak z jeho přípisu zaslaného pracovnici OSPOD, tak také jeho slyšení soudkyní ve škole dne 2. 6. 2023. Ústavní soud nemá pochyb o tom, že názor dítěte byl zjištěn řádně a stěžovatelka neuvádí, co nového k věci mohl nezletilý soudu sdělit.

9. Obecné soudy se zabývaly v napadených rozhodnutích nejen vztahy mezi nezletilým a jeho rodiči, ale též vztahy mezi rodiči navzájem. Tyto pak hodnotil odvolací soud jako "extrémně konfliktní". K uvedenému je třeba konstatovat, že Ústavní soud v minulosti již poukázal na to, že jakékoliv zásahy do rodinných vztahů zvenčí, tedy ze strany státních orgánů, jsou ve svém instrumentariu značně omezeny, což vyplývá již ze samotné povahy státní moci. O to více je třeba s plnou vážností apelovat na oba rodiče, aby se snažili dosáhnout dohody o podmínkách výchovy svého nezletilého syna přirozenou cestou, tj. bez zásahu státu tak, aby jejich vzájemným vztahem nebyl poškozován nezletilý V., na kterého vztah mezi rodiči působí zjevně velmi intenzivně. Jakkoli může být soud veden při úpravě styku rodičů a dětí těmi nejlepšími úmysly, není v jeho silách, aby vytvořil dítěti harmonické výchovné prostředí, které se odvíjí vždy primárně od vztahů mezi rodiči. Této své odpovědnosti by si měli být rodiče vědomi především a tomu také přizpůsobit své vzájemné vztahy při hledání kompromisního řešení při utváření výchovného prostředí jejich V.

10. Ústavní soud uzavírá, že z výše vyložených důvodů neshledal v postupu obecných soudů kvalifikované pochybení, které by mohlo být chápáno jako porušení základních práv stěžovatele a mělo vést ke kasaci napadených rozhodnutí.

11. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 2024

Jan Svatoň v. r. předseda senátu