Ústavní soud rozhodl dne 26. srpna 2009 v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudkyň Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. G., zastoupeného JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou, se sídlem [adresa] proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2009 č. j. 7 Afs 57/2008-112, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 3. 2008 č. j. 15 Ca 299/2006-71, rozhodnutím Celního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 23. 10. 2006 č. j. 8357/06-2001-21-6, ze dne 26. 10. 2006 č. j. 8357/06-2001-21-7 a č. j. 8357/06-2001-21-8 a platebním výměrům Celního úřadu v Ústí nad Labem ze dne 9. 5. 2006 č. 81/2006 - 83/2006, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 14. 8. 2009 a doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 8. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a celních úřadů. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti tvrdí, že byla porušena jeho základní práva garantovaná čl. 1, čl. 2 odst. 2, v čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel uvedl, že porušení výše uvedených práv spatřuje v tom, že k následnému ověřování důkazů původu jím dováženého zboží přistupovaly celní orgány vůči němu pravidelně a nikoliv namátkově, aniž by to zdůvodnily, postverifikační řízení, na základě kterého mu byla uložena povinnost zaplatit daň z dovážených automobilů, bylo konáno bez jeho vědomí, za účasti celních orgánů vývozního státu. Takový postup označil za jednání, které je v rozporu s myšlenkou přidružení k Evropskému společenství a snahou o odbourávání překážek volného pohybu zboží.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí soudů zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti přezkoumal rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem dle § 109 odst. 2 a 3 soudního řádu správního a tuto opodstatněně zamítl, když se v odůvodnění svého rozsudku vypořádal se všemi námitkami stěžovatelem uplatněnými. S poukazem na příslušné články Dohody o přidružení a jejího Protokolu č. 4 a za použití § 320 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a § 96 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyložil, proč postup celního úřadu při vydávání dodatečných platebních výměrů cla a daně z přidané hodnoty za dovoz osobních automobilů, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem byl správný - když se u dovezených automobilů neprokázal jejich původ ze států Evropské unie. Na uvedené vyčerpávající a obsáhlé odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu lze v dalším odkázat. Nutno dodat, že z obsahu stížností napadených rozhodnutí vyplývá, že platební výměry byly vydány po konání kompetentních celních orgánů, směřujícím k osvědčení původu zboží a poté, co se pochybnosti o jeho původu a pravosti souvisejících dokladů (kupních smluv či faktur s prohlášením o původu) nepodařilo odstranit, nebyl nárok na celní zvýhodnění stěžovateli přiznán důvodně (čl. 32 odst. 3 a 6 Protokolu č. 4 Dohody o přidružení) (totožně viz usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 8. 2009 sp. zn. IV. ÚS 1787/09 či usnesení ze dne 10. 8. 2009 sp. zn. IV. ÚS 1675/09).
Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích obecných soudů tvrzené porušení základních práv stěžovatele a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný. Pokud jde o rozhodnutí celních orgánů je v tomto rozsahu ústavní stížnost nepřípustná a jako takovou ji Ústavní soud podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2009
Jiří Nykodým předseda senátu