II. ÚS 220/01

Odůvodnění

Ústavnímu soudu byla dne 9. 4. 2001 doručena ústavní stížnost stěžovatele, ve které napadá v záhlaví uvedené rozhodnutí obecného soudu. Stěžovatel se v ústavní stížnosti dovolává ochrany svých ústavně zaručených práv a navrhuje, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb.")].

Z obsahu návrhu a napadeného rozhodnutí bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 20. 12. 1999, č.j. 5 C 39/96 - 79, byla zamítnuta žaloba stěžovatele na uložení povinnosti žalovaným vydat mu blíže označené nemovitosti. Stěžovatel sice podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, avšak nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, když odvolání podal opožděně a z tohoto důvodu bylo odmítnuto (k tomu srov. obdobně dosud nepublikované usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. III. ÚS 126/2000).

S ohledem na výše uvedené byl soudcem zpravodajem návrh jako nepřípustný v souladu s § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnut, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Pro odmítnutí návrhu již Ústavní soud netrval na odstranění nedostatku právního zastoupení stěžovatele tak, jak to vyžaduje § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.

Poučení : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 24. 7. 2001

Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu