Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost3× citováno

Spisová značka

II. ÚS 225/08

Téma · generováno AIÚstavní stížnost v bagatelním peněžitém sporu

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 1. 2. 2008Zpravodaj: Wagnerová EliškaTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2008:2.US.225.08.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - PONapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 24. 1. 2008Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci

Shrnutí · generováno AI

Společnost požadovala zaplacení dlužné částky ze smlouvy o studiu, ale okresní soud její žalobu zamítl, protože nebyl prokázán podpis druhé strany na smlouvě. Ústavní soud uznal postup okresního soudu za nesprávný, avšak vzhledem k nízké částce 1 070 Kč neshledal zásah do základních práv. Ústavní stížnost proto odmítl jako nepřípustnou.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

V bagatelních věcech s peněžitým plněním nepřevyšujícím 2 000 Kč podle § 202 odst. 2 o. s. ř. je ústavní stížnost zásadně vyloučena, vyjma zcela extrémních pochybení obecných soudů se zřetelným zásahem do základních práv. Nesprávnost rozhodnutí založeného výhradně na neodůvodněné námitce opatrovníka sama při bagatelní výši sporu takový zásah nezakládá. Kdo tvrdí skutečnost způsobilou přivodit mu úspěch ve sporu, nese k ní důkazní břemeno.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí, tj. žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšujících částku 2.000 Kč (§ 202 odst. 2 o. s .ř.), je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04 , in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 34, usn. 43, str. 421).
    Zobrazit v textu
  • Z hlediska podústavního práva (o. s. ř.) platí, že kdo tvrdí (namítá) skutečnost způsobilou přivodit mu úspěch ve sporu, nese ve vztahu k ní důkazní břemeno.
    Zobrazit v textu
  • Soudce zpravodaj proto považuje rozhodnutí obecného soudu založené výhradně na námitce vznesené opatrovníkem žalované za nesprávné, avšak jak uvedeno, vzhledem k bagatelnosti částky nezpůsobilé dosáhnout porušení základních práv stěžovatelky.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl dne 1. února 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Střední odborné učiliště DAKOL, s. r. o., sídlem [PSČ obec] u Karviné 570, zastoupené JUDr. Pavlem Kortou, advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. 23 C 108/2007, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností podanou dne 23. 1. 2008 se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí obecného soudu specifikovaného v záhlaví tohoto usnesení. Napadeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatelka domáhala po žalované zaplacení částky 1.070 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nezaplacené pohledávky, která měla vzniknout na základě uzavřené smlouvy o studiu. Jak stěžovatelka blíže uvedla, z důvodu neznámého pobytu žalované jí soud ustanovil opatrovníka, který ve svém písemném vyjádření uvedl, že nárok žalobce je oprávněný a že vůči nároku nemůže mít právně relevantní námitky. Zástupce stěžovatelky se pak nezúčastnil nařízeného ústního jednání, neboť měl za to, že za této situace soud rozhodne rozsudkem pro uznání. Napadeným rozsudkem však byla žaloba zamítnuta, a to na základě námitky vznesené opatrovníkem na ústním jednání, kterou byla zpochybněna pravost podpisu žalované na smlouvě o studiu. Soud uzavřel, že vzhledem ke své nepřítomnosti neunesla stěžovatelka důkazní břemeno, neboť bylo na ní, aby prokázala, že smlouva byla žalovanou skutečně podepsána. Stěžovatelka se domnívá, že takovým postupem obecný soud porušil zásadu předvídatelnosti rozhodnutí a zásadu rovnosti stran. Pokud došlo v písemném vyjádření k uznání žalovaného nároku, měl soud podle stěžovatelky vydat rozsudek pro uznání. Pokud by obsah písemného vyjádření nebyl vykládán jako uznání nároku, potom vznesená námitka opatrovníka v průběhu ústního jednání byla novotou, se kterou stěžovatelka nebyla seznámena a nemohla v řízení uvést rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy. Tento postup navíc soud zvolil v situaci, kdy proti rozhodnutí není přípustné odvolání podle § 202 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na to stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadený rozsudek zrušil.

Před tím, než Ústavní soud přikročí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je soudce zpravodaj povinen zkoumat, zda jsou splněny všechny materiální a formální podmínky jejího projednání.

Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí, tj. žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšujících částku 2.000 Kč (§ 202 odst. 2 o. s .ř.), je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 34, usn. 43, str. 421). V případě těchto bagatelních částek je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele brojícího proti rozsudku vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Soudce zpravodaj neshledal důvodu se od těchto závěrů odchylovat ani v nyní posuzované věci, byť souhlasí se stěžovatelkou, že postup obecného soudu byl přinejmenším svérázný. Soudce zpravodaj je názoru, že v civilizované a funkční společnosti je třeba presumovat pravdivost určitých zcela evidentních tvrzení, neboť společnost by měla být založena na vzájemné důvěře, nikoliv apriorní nedůvěře. Pokud již vzniknou pochybnosti o pravdivosti, je třeba naopak tyto pochybnosti zdůvodnit a podložit určitými skutečnosti. Snahou soudů by mělo být podporovat tuto elementární důvěru subjektů práva, nikoliv ji negativisticky podrývat. Pokud by naopak mělo platit, že se presumuje nepravdivost uváděných skutečností, začínalo by každé řízení před soudy ověřováním totožnosti účastníků tvrzených právních úkonů, ověřováním pravostí podpisů, prověřováním způsobilosti subjektů k právním úkonům atd., aniž by se řešila materiální podstata věci. Z hlediska podústavního práva (o. s. ř.) platí, že kdo tvrdí (namítá) skutečnost způsobilou přivodit mu úspěch ve sporu, nese ve vztahu k ní důkazní břemeno. Soudce zpravodaj proto považuje rozhodnutí obecného soudu založené výhradně na námitce vznesené opatrovníkem žalované za nesprávné, avšak jak uvedeno, vzhledem k bagatelnosti částky nezpůsobilé dosáhnout porušení základních práv stěžovatelky. Současně nelze přehlédnout ani to, že bylo na stěžovatelce, aby v průběhu řízení před obecným soudem lépe střežila svá práva, zvláště byla-li zastoupena právním zástupcem.

Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. února 2008

Eliška Wagnerová soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací