Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatelky N. S., zastoupené Mgr. Josefem Roubalem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 68 Co 36/2026-1088 ze dne 30. dubna 2026 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 50 P 116/2023-957 ze dne 30. října 2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a M. B. a nezletilé [nezletilý], jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo zakotvené v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelka (matka) a první vedlejší účastník (otec) jsou rodiči druhé vedlejší účastnice (nezletilá), které je v současnosti 5 let. Otec se návrhem podaným 26. července 2024 u Obvodního soudu pro Prahu 5 domáhal úpravy poměrů nezletilé tak, že nezletilá bude svěřena do střídavé péče rodičů po jednom týdnu s tím, že otci by byla stanovena povinnost hradit výživné pro nezletilou k rukám matky. Svůj návrh odůvodnil tím, že matka dlouhodobě omezuje styk nezletilé s ním.
3. Poměry nezletilé byly zprvu upraveny rozsudkem obvodního soudu ze dne 30. března 2023 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2024. Nezletilá byla svěřena do péče matky. Otci byla uložena povinnost platit výživné. Styk otce s nezletilou byl upravován předběžnými opatřeními.
4. Napadeným rozsudkem obvodní soud svěřil nezletilou do péče rodičů tak, že v péči otce bude nezletilá každý lichý týden v roce a v péči matky každý sudý týden, vyslovil předběžnou vykonatelnost výroku I, uložil matce přispívat na výživu nezletilé částkou 3 500 Kč měsíčně, otci uložil přispívat na výživu nezletilé částkou 3 000 Kč měsíčně, tím změnil dosavadní úpravu péče nezletilé a vyživovací povinnosti k nezletilé provedené rozsudkem obvodního soudu z 30. března 2023 potvrzeným rozsudkem městského soudu z 31. ledna 2024, rozhodl o úpravě styků rodičů s nezletilou po dobu prázdnin a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.
5. Obvodní soud dospěl k závěru, že jsou dány zákonné důvody pro změnu péče, neboť matka nerespektuje otcovo právo na kontakt s nezletilou, nedodržuje soudní rozhodnutí, jímž byl rozsah otcovy péče předběžně upraven, v důsledku čehož otec nezletilou viděl naposledy před více než rokem.
6. K odvolání stěžovatelky městský soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek obvodního soudu v celém rozsahu a rozhodl, že rozsudek obvodního soudu ze dne 30. března 2023 ve spojení s rozsudkem městského soudu ze dne 31. ledna 2024 se mění tak, že - pokud jde o péči - matka je oprávněna a povinna pečovat o nezletilou v každém kalendářním týdnu v roce ve dvou dnech po dobu dvou hodin, a to za asistence pracovníků specializovaného pracoviště pro asistovaný styk rodičů s dětmi Area Fausta; ve zbývající době je oprávněn a povinen pečovat o nezletilou otec. Městský soud dále rozhodl o povinnostech rodičů ohledně spolupráce s Area Fausta. Pokud jde o výživu, městský soud uložil matce povinnost přispívat na výživu nezletilé L. částkou 5 000 Kč měsíčně, otci výživné nestanovil. Nakonec rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
7. Městský soud vyšel z toho, že matka rodičovskou úlohu otce dlouhodobě nerespektuje, nezletilou od něj záměrně separuje a tím ji poškozuje, neboť nezletilá nemá možnost trávit s otcem a jeho blízkými, včetně své polorodé sestry, společný čas a vztah s ním (s nimi) pěstovat, a otec nemá možnost spolupodílet se na péči o nezletilou a svým dílem přispívat k jejímu osobnostnímu rozvoji. Městský soud proto shledal, že ústavněprávní kritéria z hlediska nutnosti zohlednění nejlepšího zájmů dítěte více naplňuje otec, jenž oproti matce její rodičovskou úlohu nezpochybňuje a o nezletilou projevuje opravdový zájem. Na druhou stranu neviděl důvod matku, na níž je nezletilá nepochybně silně citově navázána, ze života nezletilé zcela vylučovat.
8. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy nezohlednily, že vztah nezletilé s otcem není založen na stabilní a bezpečné vazbě. Poukazuje na řadu v průběhu řízení předložených odborných zpráv, které prokazují závažné negativní reakce nezletilé po styku s otcem. Tyto zprávy také potvrzují, že při pobytu u otce je nezletilá vystavena vysoké míře stresu. Obecné soudy se tvrzeními stěžovatelky ani odbornými zprávami dostatečně nezabývaly. Není pravdou, jak uvedl městský soud, že jsou založeny jen na stěžovatelkou poskytnutých informacích. Nezletilá byla odborníky sledována a vyšetřena. Posouzení zpráv vyžaduje odborné posouzení, kterým soud nedisponuje. Napadená rozhodnutí neřeší otázku, jakým způsobem lze vztah nezletilé s otcem postupně a citlivě rozvíjet, ale stanovují režim, který fakticky představuje zásadní změnu dosavadního života nezletilé, a to vytržením z rodiny, v níž žila celý svůj dosavadní život a kde má všechny své citové vazby, aniž by byla dostatečně prokázána její připravenost v takto nízkém věku takovou změnu zvládnout. Nebylo prokázáno, že by ochrana nejlepšího zájmu nezletilé vyžadovala tak zásadní omezení péče ze strany stěžovatelky, která byla po celý život nezletilé její hlavní a stabilní pečující osobou.
9. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení před Ústavním soudem, až na příslušnost Ústavního soudu rozhodnout o ústavní stížnosti proti rozsudku obvodního soudu. Ten byl totiž v plném rozsahu nahrazen rozsudkem městského soudu a Ústavní soud není povolán rušit to, co již bylo zrušeno či změněno.
10. Ústavní soud není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ústavnosti. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů; Ústavní soud zasáhne do jejich rozhodovací činnosti pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti.
11. Tak tomu v nyní posuzované věci nebylo. V řízení před obecnými soudy nebylo prokázáno, že by vliv otce měl na nezletilou negativní dopady. Obvodní soud dostatečně odůvodnil, že aby mohl být styk s otcem omezen tak, jak žádá matka (opírající se o závěry psycholožky), tedy aby probíhal pouze na základě asistovaných styků, bylo by třeba důkladnějšího zkoumání a dokazování, které však ve věci nebylo možné provést, neboť matka se jednak soudním jednáním po celou dobu vyhýbala, a jednak nespolupracovala s opatrovníkem, který by mohl na základě dlouhodobého šetření zjistit další okolnosti důležité pro rozhodnutí ve věci. Obvodnímu soudu, který s ohledem na popsané jednání matky (včetně svévolného nerespektování dosud ve věci vydaných soudních rozhodnutí) dospěl k závěru o nutnosti obnovení styku otce (který navíc pečuje o svou starší dceru) s nezletilou, a to alespoň formou střídavé péče, nelze z pohledu ústavnosti ničeho vytknout.
12. To platí i pro rozsudek městského soudu, který s ohledem na další vývoj věci, kdy matka od druhé poloviny roku 2025 (bez souhlasu otce, který posléze inicioval návratové řízení) s nezletilou pobývá v Itálii, vyhodnotil stejnoměrnou péči rodičů, jak ji nastavil obvodní soud, jako nikoli vhodné a účinné řešení, neboť neposkytuje dostatečnou záruku, že bude docházet k její realizaci. Vyšel z toho, že (pokračujícím) jednáním matky došlo k úplnému vyloučení otce ze života nezletilé, kdy v době rozhodování městského soudu otec viděl nezletilou naposledy téměř před dvěma lety. Městský soud srozumitelně odůvodnil, že matka svým neměnným postojem dává jasně najevo, že otce a jeho úlohu v životě nezletilé neuznává a dosud žádné soudní rozhodnutí upravující styk, resp. péči otce o nezletilou, nerespektovala. Nebylo tak nalezeno žádné jiné řešení, které by nezletilou nevystavilo vážnému (a v budoucnu těžko napravitelnému) nebezpečí ztráty vztahu s otcem i dalších rodinných vazeb.
13. Městský soud provedl listinné důkazy navržené matkou, včetně zpráv H., B., Š. a W. (bod 17 rozsudku), a důkladně se jimi zabýval (bod 24 rozsudku). Podrobně vysvětlil, proč je nepovažoval za objektivní a proč neshledal důvod pro vypracování znaleckého posudku zaměřeného na zhodnocení osobnosti a rodičovských kompetencí otce. Jeho zjištění, že tyto zprávy, které hodnotily osobu otce a jeho vliv na nezletilou, byly vypracovány bez vyšetření otce a jeho interakce s nezletilou, nelze nijak zpochybnit.
14. Jde-li o potřebu vypracování znaleckého posudku, Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že znalecký posudek je pouze jedním z důkazních prostředků a znalec nesmí přebírat roli či rozhodovací odpovědnost soudu. Tento princip platí obecně a Ústavní soud jej aplikuje i v opatrovnických věcech (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 3522/22 ze dne 30. března 2023, podle něhož je přenášení odpovědnosti za rozhodnutí o rozsahu péče ze soudu na znalce nepřípustné). Ostatně Ústavní soud ve svých rozhodnutích upozorňuje, že při každém rozhodování o péči není vždy třeba vypracování znaleckého posudku (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3827/16 ze dne 20. prosince 2016). Rozsah dokazování je v dispozici obecných soudů, které by měly vždy zvážit, zda je vypracování znaleckého posudku skutečně nezbytné. Jak bylo městským soudem řečeno, provedení znaleckého zkoumání (zaměřeného na osobní charakteristiky a kompetence obou rodičů spolu s vyšetřením nezletilé) nadto není v posuzované věci v důsledku jednání matky, jež se s nezletilou zdržuje mimo území České republiky, reálně možné.
15. Namítá-li stěžovatelka, že soudem stanovený rozsah péče je příliš razantní a pro nezletilou necitlivý, sama přehlíží, že obvodním soudem nastavenou péči rodičů sama nerespektovala. Právě obvodním soudem nastavené střídání péče po týdnu, jež bylo předběžně vykonatelné, vytvořilo rámec, v němž mohli oba rodiče svůj vztah s nezletilou citlivě rozvíjet. Městský soud (oproti rozsudku obvodního soudu) výrazně omezil rozsah péče matky o nezletilou proto, že matka rodičovskou úlohu otce nerespektovala, záměrně separovala nezletilou od otce a neumožnila jí trávit společný čas s otcem a jeho blízkými, včetně polorodé sestry. Vyšel přitom z judikatury Ústavního soudu, která nastavila kritéria, která je třeba zkoumat z hlediska nutnosti zohlednění nejlepšího zájmu dítěte (body 25 a 26 rozsudku). Současně jsou závěry městského soudu v souladu s nedávným nálezem sp. zn. IV. ÚS 765/26 ze dne 28. července 2026 (body 38 a 39), neboť městský soud sledoval za specifických okolností věci právě nejlepší zájem nezletilé, využil přiměřených prostředků k zabránění narušení vazeb a sledoval znovuobnovení a další budování vztahu nezletilé s otcem (srov. přiměřeně také rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 9. dubna 2026 ve věci č. 6656/24 - Novák proti České republice a tam citovanou judikaturu).
16. Ústavní soud uzavírá, že i přes opačné tvrzení matky nebylo v řízení prokázáno, že by na straně otce, který projevuje o nezletilou opravdový zájem a nezpochybňuje rodičovskou úlohu matky, byly překážky, pro které by nebyl s to poskytnout nezletilé péči nezbytnou pro její zdárný vývoj. Napadená rozhodnutí proto z ústavního hlediska obstojí.
17. Odmítnutí této ústavní stížnosti nevylučuje možnost stěžovatelky domáhat se v budoucnu změny stávající úpravy péče o nezletilou, změní-li stěžovatelka svůj přístup, pro který byl rozsah její péče o nezletilou obecnými soudy výrazně omezen. Rozhodnutí obecných soudů o úpravě výchovných poměrů rodičů s nezletilými dětmi totiž nemají povahu rozhodnutí "absolutně konečných", a tedy nezměnitelných, jak vyplývá i z § 909 občanského zákoníku, který změnu rozhodnutí podmiňuje "změnou poměrů".
18. Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti pro svou nepříslušnost podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu a ve zbytku jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2026
Pavel Šámal v. r. předseda senátu