Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost

Spisová značka

II. ÚS 2281/26

Téma · generováno AIBagatelní náklady exekuce a ústavní přezkum

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 31. 8. 2026Zpravodaj: Přibáň JiříTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2026:2.US.2281.26.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FO - soudní exekutorDotčený orgán: SOUD - MS PrahaNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 5. 8. 2026Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci

Shrnutí · generováno AI

Soudní exekutor požadoval náklady za provedenou exekuci vyklizením bytu poté, co povinný zemřel a pozůstalostní řízení bylo zastaveno. Odvolací soud náklady exekutorovi nepřiznal, protože oprávněná obec zastavení exekuce nezavinila. Ústavní soud stížnost odmítl, jelikož šlo o bagatelní spor bez mimořádných okolností odůvodňujících ústavní přezkum.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost proti rozhodnutí o nákladech řízení ve výši 16 335 Kč je zpravidla zjevně neopodstatněná, nejsou-li dány mimořádné okolnosti zakládající její ústavněprávní význam. Je na stěžovateli, aby vysvětlil a případně doložil, proč i bagatelní věc vyvolává ústavněprávně významnou újmu. V projednávané věci takové okolnosti zjištěny nebyly, proto byla stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnuta.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ústavní stížnosti proti rozhodnutím obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou [stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (97/2025 Sb].
    Zobrazit v textu
  • Je především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou "bagatelnost" vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně významnou újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14 ).
    Zobrazit v textu
  • Žádnou takovou zvláštní okolnost neshledal ani Ústavní soud, a proto odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. J. Š., soudního exekutora, sídlem [adresa] České Budějovice, zastoupeného JUDr. Ing. Stanislavem Polenou, advokátem, sídlem [adresa] Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2026, č. j. 62 Co 160/2026-42, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.

2. Stěžovatel prováděl exekuci vyklizením bytu ve vlastnictví oprávněné obce, kterou užíval dnes již zemřelý povinný. Přibližně měsíc poté, co byla exekuce vyklizením bytové jednotky provedena, povinný zemřel, a to dříve, než se exekutorovi podařilo po povinném vymoci náklady exekuce. Pozůstalostní řízení bylo zastaveno, neboť povinný zanechal pouze majetek nepatrné hodnoty. S ohledem na úmrtí povinného a skončení pozůstalostního řízení proto exekutor vydal dne 24. 4. 2026 usnesení, č. j. 213 EX 92/24-36, kterým exekucí zastavil (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a uložil oprávněné povinnost zaplatit exekutorovi náklady exekuce ve výši 16 335 Kč (výrok III.). Proti výroku III. o povinnost zaplatit náklady exekuce, podala oprávněná odvolání, kterému Městský soud v Praze nyní napadeným usnesením vyhověl a napadený výrok III. změnil tak, že exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že oprávněné nelze přičíst žádné zavinění na zastavení exekuce, a proto jí s ohledem na konstantní judikaturu nelze uložit náhradu nákladů exekutora.

3. Ve své ústavní stížnosti stěžovatel poukázal na ústavně souladný výklad dotčených ustanovení. Městský soud, který i přes faktická vyklízení nemovitostí nepřiznal exekutorovi žádnou odměnu, zasáhl do jeho ústavního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), do jeho práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny a do jeho práva na podnikání podle čl. 26 odst. 1 Listiny.

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je v tomto řízení oprávněn posuzovat pouze to, zda obecný soud svým rozhodnutím nebo postupem neporušil stěžovatelova ústavně zaručená práva a svobody [čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

6. Stěžovatel namítá nesprávnost závěrů napadeného rozhodnutí, a dovolává se tak uhrazení částky 16 335 Kč. Předmětem řízení jsou tedy náklady řízení v bagatelní výši.

7. K rozhodnutím o nákladech řízení Ústavní soud konstantně přistupuje rezervovaně a podrobuje je omezenému ústavněprávnímu přezkumu [srov. např. nálezy ze dne 9. 10. 2025 sp. zn. III. ÚS 622/25, bod 11; nebo ze dne 2. 7. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1391/24, bod 10]. Ústavní stížnosti proti rozhodnutím obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou [stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (97/2025 Sb].

8. O to mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti. Uvedený požadavek dostatečného ústavního významu věci zajišťuje, aby se Ústavní soud mohl plně soustředit na plnění své úlohy orgánu ochrany ústavnosti. Spor o bagatelní částku zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové mimořádné okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti činí významným [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 1143/25 ze dne 3. 9. 2025; či stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (97/2025 Sb.) ze dne 5. 3. 2025, bod 34]. Vyloučení přezkumu u bagatelních případů je součástí ustálené judikatury Ústavního soudu. Ke stručnému odmítnutí ústavních stížností z důvodu bagatelnosti přitom Ústavní soud přistupuje běžně (srov. např. usnesení ze dne 18. 6. 2026 sp. zn. III. ÚS 1105/26, ze dne 11. 6. 2026 sp. zn. III. ÚS 962/26, či ze dne 11. 6. 2026 sp. zn. III. ÚS 1251/26). Je především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou "bagatelnost" vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně významnou újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14).

9. Sám stěžovatel v ústavní stížnosti opomíjí bagatelnost předmětu sporu a k mimořádným důvodům k přijetí k přezkumu neuvádí ničeho. Neuvádí ani žádnou okolnost, která by jeho případu dodávala mimořádný ústavněprávní rozměr. Žádnou takovou zvláštní okolnost neshledal ani Ústavní soud, a proto odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou. Ačkoli i spor o bagatelní částku může mít zcela výjimečně ústavní přesah, v této věci tomu tak není.

10. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2026

Jiří Přibáň v. r. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací