II. ÚS 234/26

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Prostějově (dále jen "okresní soud") ze dne 17. 2. 2025 č. j. 0 Nc 7864/2021-170 byl mimo jiné nezletilý vedlejší účastník (dále jen "nezletilý") svěřen do střídavé péče rodičů (výrok I.) a stěžovateli (dále též "otec") byla stanovena povinnost platit na jeho výživu částku 5 800 Kč počínaje dnem právní moci výroku I. rozsudku (výrok III.) a částku 5 800 Kč počínaje dnem právní moci výroku rozsudku o rozvodu manželství (výrok X.). Vedlejší účastnici (dále jen "matka") byla stanovena povinnost platit na výživu nezletilého částku 5 800 Kč měsíčně počínaje dnem právní moci výroku I. rozsudku (výrok IV.) a 5 800 Kč počínaje dnem právní moci výroku rozsudku o rozvodu manželství (výrok XI.).

3. Proti výroku I. rozsudku okresního soudu nebylo podáno odvolání, ostatní shora uvedené výroky byly k podaným odvoláním změněny napadeným rozsudkem krajského soudu tak, že otci byla stanovena povinnost počínaje dnem 15. 5. 2025 (tj. dnem právní moci výroku I. rozsudku okresního soudu) platit na výživu nezletilého částku 6 000 Kč měsíčně a byla mu stanovena povinnost zaplatit dlužné výživné pro nezletilého za dobu od 15. 5. 2025 do 31. 10. 2025 ve výši 33 000 Kč [výrok I. bod a)]. Dále byla otci stanovena povinnost počínaje dnem právní moci výroku rozsudku o rozvodu manželství platit na výživu nezletilého částku 6 000 Kč měsíčně (výrok V.). Matce byla stanovena povinnost počínaje dnem 15. 5. 2025 platit na výživu nezletilého částku 3 500 Kč měsíčně a byla jí stanovena povinnost zaplatit dlužné výživné pro nezletilého za dobu od 15. 5. 2025 do 31. 10. 2025 ve výši 15 250 Kč [výrok I. bod b)]. Dále byla matce stanovena povinnost počínaje dnem právní moci výroku rozsudku o rozvodu manželství platit na výživu nezletilého částku 3 500 Kč měsíčně (výrok VI.).

4. Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 469 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, jakož i § 892 odst. 3 a § 943 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem. V takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí.

5. V řízení o ústavní stížnosti má nezletilý postavení vedlejšího účastníka řízení a jeho zákonným zástupcem je otec, který je rovněž účastníkem řízení (stěžovatelem), a druhý zákonný zástupce - matka je vedlejší účastnicí tohoto řízení. Protože by mohlo dojít ke střetu jejich zájmů, je nutno ustanovit nezletilému vedlejšímu účastníku kolizního opatrovníka.

6. Z uvedeného důvodu Ústavní soud ustanovil nezletilému kolizního opatrovníka schopného účinně hájit jeho zájmy, a to zejména prostřednictvím vyjádření k věci na základě výzvy, případně dalších nezbytných procesních úkonů. S ohledem na povahu sporu se jeví jako nejvhodnější opatrovník statutární město P., vystupující jako kolizní opatrovník nezletilého již v řízení před obecnými soudy, které je orgánem sociálně-právní ochrany dětí (§ 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. února 2026

Jiří Přibáň v. r. předseda senátu

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Podáním doručeným dne 18. 3. 2026 stěžovatel Ústavnímu soudu sdělil, že bere ústavní stížnost v celém rozsahu zpět. Současně podotkl, že by nebylo bez významu, aby se Ústavní soud obiter dictum k věci vyjádřil, neboť v současné době nelze judikaturně postavit najisto, zda odvolací soud při určování výše výživného, jehož výše je předmětem odvolání, avšak zároveň není výrok o režimu péče předmětem odvolání, má vycházet ze zásady materiální pravdy, tj. ze skutečného stavu péče, anebo má rozhodnutí odvolacího soudu o výživném vycházet toliko z fikce režimu péče založené sice formálně pravomocným a vykonatelným výrokem rozsudku soudu prvního stupně o péči, který však prokazatelně není fakticky řadu měsíců realizován.

3. Podle § 77 zákona o Ústavním soudu může stěžovatel vzít ústavní stížnost zpět do okamžiku, než se Ústavní soud odebere k závěrečné poradě. V takovém případě Ústavní soud řízení zastaví.

4. Vzhledem k tomu, že v předmětné věci byly naplněny podmínky zastavení řízení podle § 77 zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud řízení zastavil.

5. Ústavní soud dodává, že návrhu stěžovatele, aby se obiter dictum k věci vyjádřil, nelze vyhovět, neboť usnesení o zastavení řízení je procesním rozhodnutím zaměřujícím se toliko na formální stránku řízení, nikoli na samotnou podstatu věci. Stěžovatelem navrhovaný postup v rozhodnutí o zastavení řízení pro zpětvzetí ústavní stížnosti není možný (arg. § 77 věta za středníkem zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. března 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu