Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Ing. Ladislava Vlasáka, zastoupeného Mgr. Ladislavem Rychtářem, advokátem, sídlem U Hadovky 564/3, Praha 6 - Dejvice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2024 č. j. 23 Co 188/2024-668 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. května 2024 č. j. 41 C 90/2018-651, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a Městské části Praha 1, sídlem Vodičkova 681/18, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Napadenými usneseními byla stěžovateli uložena pořádková pokuta ve výši 10 000 Kč s odůvodněním, že na straně stěžovatele došlo k výraznému ztížení postupu soudů v zajištění důkazů, když po dobu zhruba jednoho roku neposkytl součinnost potřebnou pro vypracování znaleckého posudku.
2. Stěžovatel s těmito rozhodnutími nesouhlasí a tvrdí, že součinnost poskytl. Uvádí, že pokud jde o umožnění přístupu do předmětné nemovitosti, k součinnosti nedošlo naopak z důvodů na straně znalce. Ohledně poskytnutí součinnosti znalci předložením dokladů, stěžovatel stejně jako v odvolání tvrdí, že uložením předmětné povinnosti je nahrazována činnost znalce a stěžovateli je ukládána nepřiměřená povinnost. Napadenými rozhodnutími bylo podle stěžovatele porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a měl jimi být též porušen čl. 95 odst. 1 Ústavy.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Ústavní soud připomíná, že procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad běžných zákonů a jejich aplikace na jednotlivé případy je v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud jejich rozhodnutí zruší pouze tehdy, jsou-li neústavní. K tomu však v posuzované věci nedošlo.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti pokračuje v polemice s rozhodnutím obecných soudů o uložení pořádkové pokuty. Soudy obou stupňů podrobně objasnily důvody, které je k tomuto rozhodnutí vedly, a to včetně výše pokuty, a není rolí Ústavního soudu, aby jejich závěry dále přehodnocoval. Předmětem řízení jsou navíc rozhodnutí o pořádkové pokutě uložené stěžovateli ve výši 10 000 Kč. Pro Ústavní soud je v tomto ohledu významné, že konkrétní právní důsledky napadených rozhodnutí pro stěžovatele spočívají v jeho povinnosti strpět majetkovou sankci v tzv. bagatelní výši. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu přitom platí, že jde-li o věci s tzv. bagatelní částkou, zakládá to bez dalšího důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové mimořádné okolnosti, které ji naopak co do ústavní roviny významnou činí (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3725/13). Je především na stěžovateli, aby vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou bagatelnost vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1161/14 či sp. zn. I. ÚS 394/23). Stěžovatel v ústavní stížnosti k mimořádným okolnostem odůvodňujícím přijetí bagatelní věci nic neuvádí.
6. Ústavní stížnost zjevně nedosahuje ústavněprávní relevance, napadená rozhodnutí jsou logicky a srozumitelně odůvodněna, a v případě stěžovatele ani není naplněna žádná z výjimek přijatelnosti bagatelních věcí k meritornímu přezkumu.
7. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. září 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu