Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatelky A. H., proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 17. 7. 2026 č. j.59 Af 7/2026-84 a č. j. 59 Af 9/2026-94, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatelky označené jako ústavní stížnost směřující proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím.
2. Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"). Kromě jiných vad podání je třeba uvést, že stěžovatelka není zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
3. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatelka se na něj opakovaně obrací s ústavními stížnostmi, aniž by byla zastoupena advokátem. Povinnost právního zastoupení se týká celého řízení, což znamená, že musí být splněna již v době podání návrhu, a k ústavní stížnosti musí být přiložena plná moc advokáta (§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) k zastupování v konkrétním řízení před Ústavním soudem. Takováto plná moc však k ústavní stížnosti přiložena nebyla.
4. Na nedostatky byla stěžovatelka opakovaně upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 3943/19, II. ÚS 404/11 nebo III. ÚS 452/11).
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, jeví se setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický. Z tohoto důvodu Ústavní soud nevyhověl žádosti stěžovatelky o přiměřenou lhůtu k odstranění vad.
6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud postupem přiměřeně podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2026
Jiří Přibáň v. r. soudce zpravodaj