Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o návrhu navrhovatelky J. M., nezletilé, zastoupené zákonným zástupcem D. M., právně zastoupených JUDr. Veronikou Čeplovou, advokátkou, sídlem [adresa] Praha 8, proti usnesení Policie ČR, KŘP Plzeňského kraje, Územního odboru Plzeň - venkov, 1. oddělení obecné kriminality ze dne 27. 6. 2025 č. j. KRPP-58399-21/TČ-2025-031171-J-DON a usnesení Okresního státního zastupitelství Plzeň - jih ze dne 25. 7. 2025 sp. zn. ZN 802/2025, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích práv na účinné vyšetřování vyplývajícího z práva na život podle článku 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že policejní orgán Policie České republiky, KŘP Plzeňského kraje, Územního odboru Plzeň - venkov, 1. oddělení obecné kriminality (dále jen "policie") zahájila úkony trestního řízení a následně ve věci vedla prověřování pro podezření z přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 trestního zákoníku. Prověřovaný trestný čin měl spočívat, stručně řečeno, v tom, že dne 21. 4. 2025 v době od 17:25 hodin do 17:30 hodin mohl neznámý pachatel svým nedbalostním jednáním na pozemku rodinného domu způsobit stěžovatelce újmu na zdraví, když fena aljašského malamuta, která se na pozemku nacházela, kousla stěžovatelku do obličeje a ta musela být převezena do nemocnice.
3. Policie napadeným usnesením rozhodla o odložení věci podle § 159a odst. 1 trestního řádu, neboť dospěla k závěru, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak.
4. O stížnosti proti rozhodnutí policie rozhodla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-jih (dále jen "okresní státní zastupitelství") napadeným usnesením tak, že ji zamítla podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou.
5. V návaznosti na podnět k výkonu dohledu státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni vyrozuměním ze dne 11. 11. 2025 sp. zn. 1 KZN 1113/2025 stěžovatelce oznámil, že v postupu okresního státního zastupitelství neshledal pochybení a podnět vyhodnotil jako nedůvodný. Dospěl k závěru, že zjištěné rozhodné skutečnosti byly vyhodnoceny jako nešťastná náhoda. Podatel byl ve vyrozumění poučen, že ve smyslu § 1 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, nebude další obsahově shodné podněty státní zástupce přezkoumávat a podatele o jejich přijetí vyrozumívat.
6. Stěžovatelka zastoupená zákonným zástupce však podávala další podněty. Podle ústavní stížnosti se opakovaného přezkumu domáhala u krajského státního zastupitelství a u Nejvyššího státního zastupitelství. Naposledy byl podnět k výkonu dohledu ze dne 9. 6. 2026 krajským státním zastupitelstvím odmítnut vyrozuměním ze dne 1. 7. 2026 sp. zn. 1 KZN 1113/2025-53. Toto vyrozumění stěžovatelka považuje za rozhodnutí o posledním opravném prostředku a od jeho doručení odvíjí lhůtu pro podání ústavní stížnosti, kterou podává toliko proti usnesení policie a okresního státního zastupitelství.
7. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána opožděně.
8. Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo (§ 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu).
9. Stěžovatelka za takový procesní prostředek považuje odmítnutí opakovaně podaného podnětu k výkonu dohledu vyrozuměním krajského státního zastupitelství. S takovým závěrem nelze souhlasit. Krajské státní zastupitelství ve vyrozumění odkázalo na odůvodnění vyrozumění o prvotním podnětu k výkonu dohledu a na poučení. Obsah dalšího podnětu v části vztahující se k předmětnému skutku vyhodnotilo jako opakování totožných skutečností, které nemohou mít vliv na dosavadní posouzení věci, a v souladu s poučením jej založilo.
10. Je zřejmé, že posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje, byl podnět k výkonu dohledu, a to první v pořadí. Dne 14. 11. 2025 bylo zákonnému zástupci (a dne 13. 11. 2025 jejich právnímu zástupci) doručeno vyrozumění o výsledku přezkumu předchozího podnětu a o tom, že k dalším obsahově shodným podáním již nebude přihlíženo, resp. o nich nebude vyrozumívána. Podání dalšího podnětu bylo právě takovým obsahově shodným podáním. Nejpozději v této době (v listopadu 2025) se tedy stěžovatelka dozvěděla o tom, co považuje za zásah do svých základních práv. Dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnost tedy nebyla dodržena.
11. Ústavní soud proto návrh odmítl jako opožděný podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. září 2026
Jiří Přibáň v. r. soudce zpravodaj