Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatelky S. T., zastoupené Mgr. Sylvou Medkovou, advokátkou, sídlem [adresa] Znojmo, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 16 Co 210/2025-409 ze dne 30. dubna 2026, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a nezletilé [nezletilý] a E. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka (matka) se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí ve vymezeném rozsahu; tvrdí, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Matka a vedlejší účastník (otec) jsou rodiči nezletilé vedlejší účastnice (dcera), které je nyní sedm let. Podle rozsudku Okresního soudu ve Znojmě č. j. P 255/2021-190 z 23. června 2022 (předchozí rozsudek) byla dcera svěřena do péče matky a otci byl upraven běžný styk v každém lichém týdnu od pátku od 15.30 hodin do neděle do 18.15 hodin a každé úterý od 15.30 hodin do středy do 8.00 hodin a prázdninový styk o jarních, letních a vánočních prázdninách, dále určil výši výživného na 6 100 Kč měsíčně od právní moci rozsudku (27. srpna 2022).
3. Dne 30. října 2024 otec podal návrh na rozšíření svého styku s dcerou, matka posléze podala návrh na zvýšení výživného.
4. Okresní soud rozsudkem č. j. P 255/2021-309 ze dne 5. května 2025 zachoval rozsah běžného styku otce s dcerou stanovený předchozím rozsudkem a rozšířil rozsah styku otce o velikonočních, letních a vánočních prázdninách (výrok I). Výživné otce pro dceru zvýšil na částku 7 000 Kč od 1. ledna 2023 a na částku 7 800 Kč od 1. ledna 2024. Vyčíslil dluh na výživném v částce 38 000 Kč (výrok II). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
5. Okresní soud měl za důvodné rozhodnout o navýšení od 1. ledna 2023. Vyšel z následujícího skutkového stavu: otec nadále pracuje v Rakousku s příjmem 2 250 eur v roce 2023 a 2 719 eur v roce 2024, má příjem z pronájmu bytu v částce 6 000 Kč, píská fotbal a dceři platí stavební spoření, přítelkyně s otcem domácnost nesdílí, platí hypotéku a nemá další vyživovací povinnost. U matky přihlédl k tomu, že oproti stavu při předchozím rozhodování o výživném již matka od 1. září 2024 pracuje s příjmem 29 000 Kč měsíčně, skončí jí výplata rodičovského příspěvku ve výši 10 000 Kč a pobírá přídavky na dceru v částce 160 až 170 eur měsíčně. Matka má další vyživovací povinnost, žije s manželem v jeho rodinném domě a platí hypotéku. U dcery vzal v potaz, že má běžné potřeby úměrné jejímu věku, je zdravá a má zájmové kroužky.
6. K odvolání obou rodičů Krajský soud v Brně výrokem I napadeného rozsudku změnil výrok I rozsudku okresního soudu tak, že otec je oprávněn a povinen pečovat o dceru od čtvrtka lichého týdne od 15.30 hodin do neděle do 18.00 hodin a od úterý 15.30 hodin do čtvrtka 8.00 hodin sudého týdne, ve zbylém rozsahu pečuje o dceru matka. Otec si přebírá dceru ve školském zařízení, ve čtvrtek ji do školského zařízení vrací a v neděli předává v místě bydliště matky. Dále změnil úpravu prázdninového režimu o velikonočních a vánočních prázdninách a rozšířil péči otce o letních prázdninách. Místem předávání určil místo bydliště matky (výrok I). Výrokem II napadeného rozsudku krajský soud změnil výrok II rozsudku okresního soudu tak, že otci stanovil výživné od 1. ledna 2024 do 31. srpna 2025 ve výši 7 000 Kč, od 1. září 2025 do 30. dubna 2026 ve výši 8 000 Kč měsíčně a od 1. května 2026 ve výši 5 500 Kč měsíčně. Vyčíslil nedoplatek od 1. ledna 2024 do 30. dubna 2026 v částce 14 500 Kč. Výrokem III rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
7. Krajský soud při určení rozsahu péče rodičů vyšel z jejich dohody a odpovědného přístupu při zvažování zájmů dcery na tomto rozvržení. Ohledně výživného doplnil dokazování o vývoj výše příjmů otce od roku 2022 (při průměrných ročních kurzech v roce z částky 48 196,50 Kč v roce 2022 na částku 59 246,70 Kč v roce 2025), příjmů matky ze zaměstnání za rok 2025 (31 000 Kč) a výše přídavků na dítě z Rakouska (4 000 Kč). Krajský soud se neztotožnil s okresním soudem o počátku změny poměrů a shledal, že k podstatnému nárůstu příjmů otce došlo až od 1. ledna 2024. Vzal v úvahu rozsah péče (styku) otce a místo předávání zejména v bydlišti matky, věk dcery, náklady na cesty do práce do Rakouska, dále že otec dceři spoří ročně cca 20 000 Kč a matka pobírá z Rakouska přídavky na dítě. Částky diferencoval časově k nástupu dcery do první třídy a následně ke změně rozsahu péče každého z rodičů, tedy zvýšení podílu otce na běžné i prázdninové péči na cca 1/3 času. Dodal, že vyšel z doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti a přihlédl k okolnostem věci.
8. Matka namítá, že napadený rozsudek porušuje její právo na soudní ochranu, jelikož výše výživného není dostatečně a přesvědčivě odůvodněna, a krajský soud nevyložil, co považuje za nejlepší zájem dcery. Podle matky rozsudek neobstojí především v části, v níž krajský soud nepřiznal výživné již od 1. ledna 2023, i když se poměry otce zřetelně již tehdy změnily o cca 7 000 Kč měsíčně oproti roku 2022. Opomněl vysvětlit, proč nejde o relevantní změnu poměrů a ústavně významný nárůst, namísto toho nahradil toto kritérium kritériem intenzity změny. Dále považuje matka za svévolné odůvodnění výrazného snížení výživného od 1. května 2026. Krajský soud neodůvodnil, jak širší rozsah péče poměřil s rostoucími potřebami dítěte školního věku, a nevysvětlil, proč s ohledem na výši příjmů a majetkové poměry otce se dcera nyní podílí na jeho životní úrovni v nižší míře (nižší částkou) než dříve.
9. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti.
10. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně-právních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit tomu odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat jimi zjištěný skutkový stav a na základě toho přepočítávat výši výživného. Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů zruší jen tehdy, jsou-li neústavní, k čemuž by v případě výživného došlo tehdy, pokud by bylo stanoveno ve zjevně excesivní výši, případně pokud by soud rozhodl svévolně. K tomu v souzené věci nedošlo.
11. Krajský soud dostatečně doplnil skutková zjištění k jednotlivým rokům. Velmi podrobně vysvětlil právní úvahy nad stanovením výše výživného včetně zapojení otce do péče a předávání dítěte (matka náklady na cestování k předání dcery nenese). Přihlížel nejen k proměnám měsíčních výdělků otce od roku 2023 do současnosti, ale současně zohledňoval, že potřeby dcery jsou běžnými potřebami dítěte jejího věku, navštěvuje dva kroužky a otec dceři dobrovolně nad rámec výživného pravidelně spoří. Třebaže tedy výslovně neuvedl, že tyto okolnosti zahrnuje do nejlepšího zájmu dcery, z rozhodnutí je dostatečně seznatelné, jak nad zájmem dcery uvažoval.
12. K námitce matky, že soud nepřípustně nahrazuje kritérium změny poměrů intenzitou takové změny, je potřeba dodat, že i když zákon výslovně pojem "podstatná změna" nepoužívá, nadále praxe vychází z toho, že jde o změnu poměrů závažnějšího charakteru a projeví se výrazněji v poměrech účastníků řízení (srov. např. NOVÁ, Hana. § 923 [Změna poměrů]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 1). Termín "podstatná změna" nadále obecně plyne i z procesní úpravy (§ 163 občanského soudního řádu; pro zvláštní řízení soudní ve spojení s § 1 odst. 3 zákona o takových řízeních). Matka přitom navrhovala zvýšení výživného zpětně tak, že by bylo zvýšeno po takřka čtyřech měsících od úpravy předchozím rozsudkem. Neztotožnil-li se krajský soud s okresním soudem na základě doplněného dokazování a zjištěného skutkového stavu o charakteru závažnější a trvalejší změny poměrů a časově je určil až od 1. ledna 2024 (v návaznosti na trvalejší navýšení příjmů otce o přibližně 500 eur měsíčně oproti stavu v roce 2022 a s přihlédnutím k pohybům měnového kurzu), je podstatné, že své závěry krajský soud logicky, srozumitelně a řádně odůvodnil. To je z pohledu zásad ústavněprávního přezkumu rozhodné.
13. Ústavní soud rovněž nesouhlasí s matkou, že by krajský soud o snížení výživného od 1. května 2026 rozhodl svévolně. Ač stručně, krajský soud vymezil rámec, v němž se pohybovala jeho volná úvaha, na jejímž základě dospěl k závěru o určení výše výživného. Rostoucí potřeby dcery promítl do výše výživného již od 1. září 2025 v souvislosti s jejím nástupem do první třídy. Současně zohlednil změnu poměrů spočívající nejen v tom, že nyní otec nemá stanoven pouze styk, nýbrž péči v širším rozsahu než původní styk. Dochází k nárůstu tedy i jeho přímého plnění na životní úroveň dcery jak materiálně, tak osobní péčí. Zároveň Ústavní soud poznamenává, že ani při částečném snížení rozsahu osobní péče matky krajský soud matce neuložil vyživovací povinnost k dceři (při příjmu matky 31 000 Kč by tak při jejím podílu péče byla vyživovací povinnost přibližně ve výši 1 500 Kč, vzhledem k vyloučení zápočtu výživného podle § 1988 občanského zákoníku tak nelze částku promítnout do vyživovací povinnosti otce, slouží pouze pro dokreslení poměrů rodičů). Lze připustit, že nárůst péče otce představoval úpravu rozsahu péče celkově na jednu třetinu času (nikoli nárůst o celou třetinu), tím pádem úprava výživného z částky 8 000 Kč od září 2025 na částku 5 500 Kč od května 2026 není čistě z matematického pohledu přímo úměrná nárůstu péče. Krajský soud proto mohl konkrétní částky za jednotlivá období odůvodnit podrobněji. Na druhou stranu je z rozhodnutí patrné, že navýšení rozsahu péče bylo stěžejním kritériem, vedle něhož zvažoval krajský soud také další okolnosti věci. Zejména přihlédl k rozdílům mezi rodiči v hrazení nákladů na cestování (předávání dcery, cesty otce do zaměstnání do Rakouska), počtu jejich vyživovacích povinností a jejich celkovým poměrům (srov. body 11 až 14 rozsudku) a spoření dceři otcem. Otec na spoření přispívá dobrovolně, nejde o vykonatelnou povinnost, jelikož ale byla tato dobrovolná platba jednou z okolností, k nimž krajský soud přihlížel, tak v případě, že by otec přestal dceři spořit, mohlo by to značit změnu poměrů.
14. Ústavní soud uzavírá, že právní závěry krajského soudu se pohybují v mezích zákonných kritérií (§ 913 a 915 občanského zákoníku). Výše běžného výživného pro dceru splatná k rukám matky v jednotlivých diferencovaných obdobích proto nedosahuje intenzity excesu či nepřezkoumatelnosti, jež by odůvodňovala kasační zásah Ústavního soudu.
15. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr stěžovatelky o porušení jejích základních práv. Ústavní stížnost tak odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 2. září 2026
Pavel Šámal v. r. předseda senátu