Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky H. B., zastoupené JUDr. Petrem Morongem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 7. 2021 č. j. 14 Co 115/2021-380 a usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 31. 5. 2021 č. j. 0 P 45/2021-323, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost, v níž tvrdila, že v řízení před obecnými soudy byla porušena její základní práva garantovaná v čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 14 Listiny a dále v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny. V ústavní stížnosti navrhovala, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil shora označená usnesení Okresního soudu v Klatovech a Krajského soudu v Plzni.
2. Z ústavní stížnosti a napadených usnesení obecných soudů se podává, že předmětem řízení před obecnými soudy byl návrh M. V., otce nezletilé [nezletilý] (dále jen "otec"), na vydání předběžného opatření, kterým by byl upraven jeho styk s nezletilou v době letních prázdnin 2021.
3. Soud prvního stupně na základě návrhu otce nezletilé vydal toto předběžné opatření: I. Otec je oprávněn stýkat se s nezletilou v době letních prázdnin roku 2021 od 5. 7. 2021 od 9:00 hodin do 11. 7. 2021 do 18:00 hodin a od 2. 8. 2021 od 9:00 hodin do 8. 8. 2021 do 18:00 hodin. II. Matka je povinna nezletilou ke styku připravit a ve stanovenou dobu otci předat a otec je povinen nezletilou po skončení styku matce včas a řádně vrátit. Místem předání a převzetí je místo faktického bydliště nezletilé. V odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, že otec nezletilé se návrhem domáhá úpravy jeho rodičovského styku s nezletilou o prázdninách, a to oproti úpravě styku stanovené rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. 1. 2020 č. j. 35 Nc 32/2019-50, kterým byla schválena dohoda rodičů o svěření nezletilé do péče stěžovatelky (matky), bylo stanoveno výživné a upraven styk otce s nezletilou (styk otce s nezletilou v období letních prázdnin měli rodiče řešit po vzájemné domluvě). K tomu soud dále dodal, že ve věci shledal důvody pro zatímní úpravu poměrů (pro období letních prázdnin) účastníků předběžným opatřením, a to mj. s ohledem na to, že je to v zájmu nezletilé. Otcem požadovaný rozsah rodičovského styku otce s nezletilou se však blíží střídavé péči a takové rozhodnutí by podle soudu předjímalo rozhodnutí ve věci samé, nadto nelze předběžným opatřením upravit styk natolik rozsáhle. Proto soud upravil rodičovský styk otce s nezletilou v intencích podmínek pro nařízení předběžného opatření.
4. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou v době letních prázdnin roku 2021 od 5. 7. od 9:00 hod. do 18. 7. do 18:00 hod. a od 2. 8. od 9:00 hod. do 15. 8. do 18:00 hod. Zohlednil přitom zejména přání nezletilé trávit s otcem více času, než jsou čtyři dny v měsíci. Dále vzal v úvahu též námitku otce, že o jeho prázdninovém styku s nezletilou nebylo předchozím rozsudkem vůbec rozhodnuto, a proto soud prvního stupně v této věci nemohl nijak zasáhnout do poměrů upravených soudním rozhodnutím.
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti označuje rozhodnutí obecných soudů jako svévolná a překvapivá, když bez jakéhokoliv legitimního důvodu svým rozhodnutím ve formě předběžného opatření zasáhly do poměrů upravených pravomocným rozhodnutím. Stěžovatelka rovněž nesouhlasí se změnou místa "předávání" nezletilé a namítá, že s ohledem na zásah obecných soudů došlo k narušení již naplánovaného prázdninového programu nezletilé.
6. Ústavní soud k uvedenému uvádí, že k přezkumu soudních rozhodnutí vydaných ve věcech upravených zákonem o rodině, resp. rodinných věcech nově upravených občanským zákoníkem přistupuje obzvláště restriktivně. Konstantně přitom judikuje, že klíčovým kritériem, které soudy musejí brát při rozhodování obecně ve věcech péče o děti v potaz, je nejlepší zájem dítěte, který je však definován vždy individuálně s ohledem na specifickou situaci dítěte. Je proto primárně úkolem opatrovnických soudů, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Jsou to totiž právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy (popř. i judikaturu soudů) přezkoumatelné a logické odůvodnění, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní (srov. například usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2925/19 ze dne 25. 2. 2020).
7. Pokud jde o vymezení ústavněprávních kritérií týkajících se problematiky úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem, včetně jejich zatímní úpravy prostřednictvím nařízených předběžných opatření, Ústavní soud poukazuje dále např. na nález sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. 2. 2010 (N 32/56 SbNU 363); či nález sp. zn. I. ÚS 266/10 ze dne 18. 8. 2010 (N 165/58 SbNU 421). Přitom zdůrazňuje zatímní charakter napadeného rozhodnutí.
8. V nyní posuzované věci stěžovatelka ústavní stížností brojí proti rozhodnutí obecných soudů o zatímní úpravě styku otce s nezletilou v období letních prázdnin, přičemž tento návrh uplatňuje u Ústavního soudu podáním ze dne 7. 9. 2021. Již tato skutečnost - když rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 1. 7. 2021 - vylučuje jakýkoliv efektivní zásah ze strany Ústavního soudu do probíhajícího řízení. Tím spíše proto platí výše uvedené principy, které Ústavní soud opakovaně ve svých rozhodnutích aplikuje a na něž také stále upozorňuje. Není smyslem řízení před Ústavním soudem zabývat se rozhodnutím o předběžném opatření poté, co takové opatření již dávno fakticky neplatí, resp. jeho účinnost již skončila. Stěžovatelka navíc netvrdí žádné skutečnosti, které by jí nebyly známy již v době vydání rozhodnutí obecných soudů, a proto Ústavní soud nechápe, z jakého důvodu vyčkávala s podáním ústavní stížnosti až na dobu po skončení letních prázdnin.
9. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbývá než uzavřít, že ve věci neshledal důvod ke svému (zpětnému) zásahu do soudního rozhodování. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2021
Ludvík David, v. r. předseda senátu