Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Jiřího Nykodýma a Stanislava Balíka ve věci ústavní stížnosti L. M., zastoupené JUDr. Václavem Vladařem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, územního odboru vnější služby Plzeň-jih, dopravního inspektorátu, č. j. KRPP-35/DNPJ-2010-PW-TČ ze dne 10. 5. 2010 a usnesení Okresního soudu Plzeň-jih č. j. 13 Nt 495/2010-3 ze dne 15. 6. 2010, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností, která ve spojení s doplňujícím podáním ze dne 15. 8. 2010 i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"), domáhala se stěžovatelka zrušení usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, územního odboru vnější služby Plzeň-jih, dopravního inspektorátu (dále jen "policejní orgán"), č. j. KRPP-35/DNPJ-2010-PW-TČ ze dne 10. 5. 2010, kterým jí byla uložena pořádková pokuta ve výši 35.000,- Kč, neboť se odmítla podrobit odběru bukálního stěru, přestože byla k tomuto řádně vyzvána a poučena dle § 114 a § 66 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), a usnesení Okresního soudu Plzeň-jih č. j. 13 Nt 495/2010-3 ze dne 15. 6. 2010, kterým byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost proti předchozímu rozhodnutí policejního orgánu. Stěžovatelka namítá, že uložením pořádkové pokuty bylo porušeno její právo vyplývající z čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle jejího názoru nikdo nemůže být prostřednictvím pořádkové pokuty nucen, aby opatřil nebo svou součinností umožnil opatření důkazu, který by mohl být použit proti němu, a tím být zároveň nucen k sebeobviňování.
Ústavní stížnost není důvodná. Dne 30. 11. 2010 přijalo plénum Ústavního soudu stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 30/10, kterým je druhý senát Ústavního soudu při posouzení dané věci vázán. Na jeho odůvodnění a nosné důvody lze proto zcela odkázat. Jen pro stručnost, Ústavní soud v citovaném stanovisku konstatoval, že pravidlo "nemo tenetur se ipsum accusare" ("nikdo není povinen sám sebe obviňovat") nelze, i přes jeho zásadní význam pro spravedlivost trestního procesu, považovat za bezbřehé. V tomto smyslu Ústavní soud neshledal za protiústavní, respektive v rozporu s tímto pravidlem, postup, při kterém dochází k sejmutí pachové stopy, odběru vzorku vlasů či bukálního stěru, i když se tak děje nikoliv se souhlasem obviněného (podezřelého). Jinými slovy, od obviněného či podezřelého lze požadovat, aby strpěl odnětí odebrání uvedených vzorků, které existují nezávisle na vůli podezřelého a slouží jako podklad pro forenzní vyšetření, třeba i za pomoci donucení, a navzdory skutečnosti, že ho tyto důkazy usvědčují, není přípustné požadovat toliko aktivní přispění obviněného či podezřelého při opatřování těchto důkazů. Dostavení se a samotná účast na úkonu za "aktivní jednání" ve smyslu výše uvedeném považováno přitom není. K zajištění součinnosti obviněného či podezřelého při opatřování těchto důkazu je možno v mezích daných zákonem užít i donucovacích prostředků. Příslušná úprava stanoví, že pokud osoba, o kterou se jedná, povinnosti stanovené na podkladě § 114 odst. 1 až 3 trestního řádu nevyhoví, tedy jako v tomto případě nepodrobí se na výzvu policejního orgánu odběru bukálního stěru, může jí být uložena pořádková pokuta dle § 66 trestního řádu, byla-li na následky nevyhovění předem upozorněna (§ 114 odst. 5 trestního řádu). Uložení pořádkové pokuty je nejmírnějším donucovacím prostředkem, který nesměřuje k tomu, aby obviněný či podezřelý aktivně něco vykonal, a tedy "poskytoval důkaz proti sobě", nýbrž pouze k tomu, aby se jej zúčastnil, přičemž ten nemusí nutně směřovat k potvrzení obvinění, nýbrž může sloužit i k vyvrácení obvinění či podezření konkrétní osoby z trestného činu a napomoci tak spravedlivému rozhodnutí ve věci. Stěžovatelka je důvodně podezřelá ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle ustanovení § 274 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Dne 21. 2. 2010 kolem 22.00 hod. došlo na silnici III. třídy č. 18023 v obci Sedlec k dopravní nehodě, střetu vozidla s kovovým oplocením pozemku domu č. 134, přičemž na místě dopravní nehody se podle osob, které sem bezprostředně po nehodě dorazily, nacházela pouze stěžovatelka. U této byla provedena opakovaná dechová zkouška a posléze i rozbor krve, obé s pozitivním výsledkem na přítomnost alkoholu. Důvodem pro odmítnutí podrobit se odběru bukálního stěru nemůže být v této souvislosti skutečnost, kterou tvrdí stěžovatelka, že její biologická stopa bude s největší pravděpodobností nalezena na místě řidiče havarovaného vozidla, neboť po vyšetřované dopravní nehodě tudy vystupovala ze svého místa spolujezdce, přičemž "tato biologická stopa by prý stačila soudkyni JUDr. Regnerové k odsouzení navrhovatelky za řízení vozidla pod vlivem alkoholu". Otázkou, nakolik výsledek srovnání odběru bukálního stěru a nalezené biologické stopy svědčí o vině stěžovatelky, se musí zabývat orgány činné v trestním řízení v jeho dalších stadiích, v jejichž průběhu může stěžovatelka uvedené námitky uplatnit. Povinností orgánů činných v trestním řízení bude se s nimi řádně vypořádat. Jelikož Ústavní soud neshledal v postupu policejního orgánu a Okresního soudu Plzeň-jih rozpor s principy spravedlnosti či vybočení z mezí ústavnosti, nezbylo mu než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2010
Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu