Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele E. P., t. č. Věznice Vinařice, zastoupeného JUDr. Milanem Štembergem, advokátem sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. ledna 2014 č. j. 8 Tdo 1218/2013-106, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2013 sp. zn. 7 To 75/2013 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. prosince 2012 sp. zn. 3 T 29/2012, takto :
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností, Ústavnímu soudu doručenou dne 24. 7. 2014, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 14 odst. 5, čl. 32, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud rozhodl, že "účastníci jsou povinni společně a nerozdílně uhradit stěžovateli náhradu nákladů řízení".
3. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
4. Dle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Zmeškání této lhůty nelze prominout.
5. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. ledna 2014 č. j. 8 Tdo 1218/2013-106 o dovolání (jež stěžovatel v ústavní stížnosti nesprávně označuje za rozsudek, ačkoli jde o usnesení) mu bylo doručeno dne 7. 3. 2014 a že ústavní stížnost tedy podal až po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Stěžovatel současně požádal Ústavní soud o prominutí zmeškání lhůty.
6. Protože zmeškání lhůty stanovené k podání ústavní stížnosti v ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu nelze prominout, nezbylo Ústavnímu soudu, než podanou ústavní stížnost posoudit jako opožděnou.
7. Stěžovatel v ústavní stížnosti dále navrhl, aby mu Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem. Podle ust. § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo z části nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. V dané věci neshledal Ústavní soud důvod pro jejich přiznání, a to již s ohledem na výsledek řízení.
8. S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl, neboť návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2016
JUDr. Radovan Suchánek v.r. soudce zpravodaj