Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

NálezVyhověno odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost

Spisová značka

II. ÚS 2492/26: Nevypořádaní námitky proti zajištění části peněžních prostředků

Téma · generováno AIOdůvodnění zajištění peněžních prostředků v trestním řízení

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 29. 10. 2026Vyhlášení: 10. 11. 2026Zpravodaj: Křesťanová VeronikaTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2026:2.US.2492.26.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - PODotčený orgán: SOUD - MS Praha POLICIE - Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování - odbor hospodářské kriminalityNapadený akt: rozhodnutí soudu rozhodnutí jinéPodání: 24. 8. 2026Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /povinnost soudu vypořádat se s uplatněnými námitkami základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně

Shrnutí · generováno AI

Policie zajistila peníze na účtech obchodní korporace jako možný výnos z trestné činnosti jiné společnosti. Městský soud však nevypořádal námitku, že část peněz byla na účet připsána ještě před navázáním spolupráce s touto společností. Ústavní soud proto jeho rozhodnutí zrušil, avšak samotné rozhodnutí policie ponechal v platnosti.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Při přezkumu zajištění peněžních prostředků podle § 79a odst. 1 trestního řádu musí soud z hlediska čl. 36 odst. 1 Listiny náležitě a konkrétně vypořádat relevantní námitky dotčeného subjektu. Opomene-li námitku doloženého legálního původu části prostředků, která může zpochybnit jejich povahu výnosu z trestné činnosti, poruší právo na soudní ochranu. Ústavní soud nepředjímá, zda lze tyto prostředky zajistit jako výnos či případně náhradní hodnotu podle § 79g odst. 1 trestního řádu.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Z toho vyplývá, že rozhodnutí o zajištění majetku musí být náležitě odůvodněno, což zahrnuje i důsledné vypořádání námitek uplatněných subjektem, jehož majetek je zajišťován (srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 273/06 ze dne 14. září 2007, sp. zn. III. ÚS 3647/14 ze dne 13. srpna 2015 či sp. zn. II. ÚS 2067/14 ze dne 23. června 2015).
    Zobrazit v textu
  • Vzhledem k nastíněnému významu stěžovatelčiny námitky týkající se této částky nelze učinit jiný závěr, než že městský soud nedostál své přezkumné povinnosti a porušil stěžovatelčino ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle č. 36 odst. 1 Listiny.
    Zobrazit v textu
  • Ústavní soud nehodlá předjímat, zda zmíněná částka představuje či nepředstavuje výnos z trestné činnosti, ani možnost či nemožnost zajistit tuto částku coby náhradní hodnotu, budou-li splněny podmínky vyplývající z § 79g odst. 1 trestního řádu.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace FVE luxmax, s. r. o., sídlem [adresa] Praha 10, zastoupené Mgr. Tomášem Kadlecem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 61 To 435/2026-14 ze dne 18. června 2026 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, 3. oddělení č. j. KRPA- 144143-15/TČ-2026-000093-FAU ze dne 5. května 2026, za účasti Městského soudu v Praze a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, 3. oddělení, jako účastníků řízení, takto:

Výrok

I. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. 61 To 435/2026-14 ze dne 18. června 2026 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Toto usnesení se proto ruší.

III. Ve zbývajícím rozsahu se ústavní stížnosti odmítá.

Odůvodnění

I. Úvod

1. Ústavní soud se zabývá situací, kdy policejní orgán rozhodl o zajištění peněžních prostředků na účtech stěžovatelky, neboť se mělo jednat o výnos z trestné činnosti, které se měla dopouštět jiná obchodní korporace. Stěžovatelka ve stížnosti proti usnesení policejního orgánu namítala a doložila, že částka 30 000 eur byla připsána na jeden z jejích účtů ještě před tím, než uzavřela smlouvu o spolupráci s obchodní korporací, jež se měla dopouštět dané trestné činnosti. Městský soud v Praze však tuto zásadní námitku zcela ignoroval a nijak se s ní nevypořádal.

2. Ústavní soud dospěl k závěru, že uvedená stěžovatelčina námitka vyvolává opodstatněné pochybnosti o tom, zda se zajištění peněžních prostředků může vztahovat i na zmíněnou částku 30 000 eur. Předmětem zajištění totiž měly být výhradně výnosy z trestné činnosti spáchané jinou obchodní korporací, takže pokud by se zajištění mělo vztahovat i na peněžní prostředky, jež stěžovatelka získala před navázáním spolupráce se zmiňovanou jinou obchodní korporací, bylo by nezbytné důsledně vysvětlit, proč jsou i takové peněžní prostředky považovány za výnos z trestné činnosti. Jelikož městský soud takové vysvětlení nejenže neposkytl, ale uvedenou námitkou se dokonce vůbec nezabýval, porušil tím stěžovatelčino ústavně zaručené právo na soudní ochranu.

II. Namítaná porušení ústavně zaručených práv a obsah napadených rozhodnutí

3. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.

4. Napadeným usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, 3. oddělení bylo podle § 79a odst. 1 trestního řádu rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků na účtech stěžovatelky až do výše 11 500 000 eur, a to včetně finančních prostředků dodatečně došlých a včetně příslušenství. Zajištění bylo provedeno proto, že podle policejního orgánu zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že tyto peněžní prostředky jsou výnosem z trestné činnosti, které se měla dopouštět německá obchodní korporace Free Market 24/7-VitaDomus Projekte KG (společnost Free Market).

5. Městský soud v Praze napadeným usnesením zamítl stížnost stěžovatelky proti usnesení policejního orgánu jako nedůvodnou.

III. Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka namítá, že v řízení předložila přímé a nezvratné důkazy prokazující legální původ částky 30 000 eur, a dodává, že tyto prostředky představují čistý legální kapitál společnosti. Městský soud se však podle ní s touto argumentací nevypořádal a ignoroval ji. Má za to, že městský soud tak rezignoval na roli ochránce základních práv a odkázal ji na hypotetický budoucí přezkum. Je přesvědčena, že takové odůvodnění je nepřezkoumatelné a porušuje právo na soudní ochranu. Tvrdí, že zajištění částky 30 000 eur představující základní kapitál společnosti postrádá jakoukoli věcnou i časovou souvislost s prověřovanou trestnou činností. Uvádí, že tento zásah vykazuje extrémní disproporcionalitu zejména s ohledem na bezprostřední likvidační účinky, neboť zablokování provozních prostředků na běžném účtu jí znemožňuje hradit základní provoz, plnění zákonných odvodových povinnosti vůči státu apod. Ve vztahu k zbylé části zajištěných prostředků (11 470 000 eur) nenamítá ničeho.

IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem.

V. Vyjádření k ústavní stížnosti

8. Ústavní soud si od policejního orgánu vyžádal část spisové dokumentace, a to přílohy, které stěžovatelka přiložila k stížnosti proti usnesení policejního orgánu. Vyzval městský soud k vyjádření se k ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud ústavní stížnost v části směřující proti usnesení policejního orgánu od počátku neposuzoval jako důvodnou, policejní orgán k vyjádření pro nadbytečnost ani nevyzýval.

9. Městský soud ve vyjádření v plném rozsahu odkázal na odůvodnění napadeného usnesení.

10. Ústavní soud zaslal obdržené vyjádření stěžovatelce na vědomí a k případné replice. Stěžovatelka možnosti repliky nevyužila.

VI. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti

11. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že jeho úkol spočívá v ochraně ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Do pravomoci ostatních soudů je tedy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími porušena ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soud ve své obsáhlé judikatuře zdůrazňuje princip sebeomezení a minimalizace zásahů do výkonu pravomoci jiných orgánů veřejné moci. To se týká i rozhodování o dočasném zajištění majetkových hodnot podle § 79a a násl. trestního řádu. Ústavní soud při rozhodování o ústavních stížnostech směřujících proti takovým rozhodnutím vždy zachovával maximální zdrženlivost (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 267/03, I. ÚS 331/04, I. ÚS 155/06, I. ÚS 105/07, II. ÚS 2475/08, IV. ÚS 1935/09, IV. ÚS 1054/12, II. ÚS 2531/22, IV. ÚS 258/22, I. ÚS 797/23, I. ÚS 455/24, IV. ÚS 2491/24).

12. Majetkové zajišťovací instituty upravené v § 79 a násl. trestního řádu představují významný nástroj napomáhající objasňování, potrestání a eliminaci následků závažné, zejména hospodářské kriminality. Ústavní soud je obecně považuje (srov. především nález sp. zn. III. ÚS 3647/14 ze dne 13. srpna 2015) za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, jakož i čl. 11 Listiny. Zároveň však ve své judikatuře připomíná, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Nelze tudíž mluvit o "zbavení majetku" ve smyslu druhé věty odstavce 1 čl. 1 Dodatkového protokolu, nýbrž pouze o opatření týkající se "užívání majetku" ve smyslu odstavce 2 zmíněného ustanovení (viz také rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Handyside proti Spojenému Království ze dne 7. prosince 1976, stížnost č. 5493/72). Při posouzení ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2485/13 ze dne 2. prosince 2013 a usnesení sp. zn. II. ÚS 708/02 ze dne 11. března 2004 či sp. zn. III. ÚS 125/04 ze dne 1. července 2007).

13. Nicméně i v té části trestního řízení, v níž dochází k uplatnění zajišťovacích institutů, musí soudy a další orgány činné v trestním řízení respektovat principy vycházející z práva na spravedlivý proces, resp. práva na soudní ochranu. Z toho vyplývá, že rozhodnutí o zajištění majetku musí být náležitě odůvodněno, což zahrnuje i důsledné vypořádání námitek uplatněných subjektem, jehož majetek je zajišťován (srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 273/06 ze dne 14. září 2007, sp. zn. III. ÚS 3647/14 ze dne 13. srpna 2015 či sp. zn. II. ÚS 2067/14 ze dne 23. června 2015).

14. Z napadeného usnesení městského soudu vyplývá, že stěžovatelka svou klíčovou námitku založenou na tvrzeném legálním původu částky 30 000 eur uplatnila i v rámci stížnosti podané proti usnesení policejního orgánu, jímž došlo k zajištění jejích peněžních prostředků. Své tvrzení, že tato částka nemá souvislost s její spoluprací se společností Free Market (tudíž že se nemůže jednat o výnos z trestné činnosti prověřované policejním orgánem), podpořila připojením příloh, jež zahrnovaly smlouvu o převodu podílu na stěžovatelce nabyvateli Fabricio Betzovi a výpis z běžného účtu stěžovatelky. Ze zmíněné smlouvy vyplynulo, že se nabyvatel zavázal stěžovatelce poskytnout vklad 50 000 eur. Podle výpisu ze stěžovatelčina účtu byla stejná částka na tento účet připsána dne 17. března 2026, tedy deset dnů před tím, než byla uzavřena smlouva mezi stěžovatelkou a společností Free Market (uzavření smlouvy dne 27. března 2026 zmiňuje i napadené usnesení policejního orgánu, viz strana 3 usnesení).

15. Ústavní soud na základě uvedených skutečností nečiní jednoznačný závěr, že částka 30 000 eur, jež má představovat zbytek výše zmíněného vkladu ve výši 50 000 eur, nemůže představovat výnos z trestné činnosti, neboť je představitelné, že touto formou a ještě před uzavřením smlouvy se společností Free Market byly na stěžovatelku převáděny peněžní prostředky, jež byly získány trestnou činností. Na druhou stranu tytéž skutečnosti zásadním způsobem zpochybňují předpoklad, že částka 30 000 eur představuje výnos z trestné činnosti. Napadené usnesení policejního orgánu popisuje již zmiňovanou smlouvu stěžovatelky se společností Free Market ze dne 27. března 2026 a následné převody finančních prostředků, nijak se ovšem nevyjadřuje k původu peněžních prostředků připsaných na účet stěžovatelky před tímto datem.

16. Je tedy zřejmé, že námitka uplatněná stěžovatelkou ve vztahu k části zajištěných peněžních prostředků ve výši 30 000 eur byla vysoce relevantní a nepostrádala potenciál přivodit zrušení usnesení policejního orgánu v části týkající se právě této částky, tedy vyjmutí této částky z celkové sumy zajišťovaných prostředků. Městský soud na tuto námitku ale nijak nereagoval. V napadeném usnesení namísto toho obsáhle připomínal obecná východiska pro posuzování podmínek použití zajišťovacích prostředků (body 5 až 9 a bod 13 napadeného usnesení) a v bodě 10 jen stroze konstatoval, že napadené usnesení mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem, sleduje legitimní cíl a nejeví se jako svévolné. Stručně se vyjádřil ke stěžovatelčiným námitkám týkajících se výše způsobené škody, resp. výnosů z trestné činnosti a důvodnosti podezření vůči společnosti Free Market. V bodech 11 a 12 napadeného usnesení městský soud obecnými formulacemi uzavřel, že policejní orgán rozhodl v souladu s trestním řádem i ústavně zaručenými právy a svobodami a že případná trestní odpovědnost dalších osob bude předmětem dalšího šetření policejního orgánu.

17. Městský soud se tedy byť jediným slovem nezmínil o stěžovatelkou problematizované částce 30 000 eur, resp. o jejím legálním či nelegálním původu, ani neřešil výše popsané časové souvislosti, jež s touto otázkou bezprostředně souvisí. Vzhledem k nastíněnému významu stěžovatelčiny námitky týkající se této částky nelze učinit jiný závěr, než že městský soud nedostál své přezkumné povinnosti a porušil stěžovatelčino ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle č. 36 odst. 1 Listiny.

18. Proti rozhodnutí policejního orgánu je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. Jednak stěžejní stěžovatelčina námitka, pro kterou Ústavní soud shledal důvodnou ústavní stížnost proti usnesení městského soudu, se rozhodnutí policejního orgánu netýká, a navíc by bylo v rozporu se zásadou subsidiarity, pokud by se Ústavní soud zabýval samotnou námitkou tvrzeného legálního původu inkriminovaných 30 000 eur, aniž by se jí předtím zabýval městský soud jako soud stížnostní. Ústavní soud nehodlá předjímat, zda zmíněná částka představuje či nepředstavuje výnos z trestné činnosti, ani možnost či nemožnost zajistit tuto částku coby náhradní hodnotu, budou-li splněny podmínky vyplývající z § 79g odst. 1 trestního řádu. Pokud jde o zajištění zbylých prostředků nad 30 000 eur, sama stěžovatelka v ústavní stížnosti žádné námitky, které by zajištění zpochybňovaly, neuvedla, a není úkolem Ústavního soudu to za stěžovatelku domýšlet.

VII. Závěr

19. Ústavní soud uzavírá, že městský soud opomněl jakkoli reagovat na klíčovou námitku stěžovatelky týkající se zákonnosti zajištění částky 30 000 eur, kterou uplatnila a odůvodnila v podané stížnosti proti usnesení policejního orgánu. Jelikož tato námitka měla potenciál vést k částečnému zrušení, resp. změně usnesení policejního orgánu, mělo její opomenutí za důsledek porušení stěžovatelčina ústavně zaručeného práva na soudní ochranu. Ústavní soud proto postupem podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti částečně vyhověl a přistoupil postupem podle § 82 odst. 3 písm. a) téhož zákona ke zrušení usnesení městského soudu, a to s ohledem na neoddělitelnost rozhodnutí o zajištění částky 30 000 eur od zajištění ostatních peněžních prostředků (srov. § 149 odst. 3 trestního řádu) v celém rozsahu, byť důvody zrušení se týkají pouze 30 000 eur.

20. Ve zbylém rozsahu ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou postupem podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

21. Takto rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).

22. Nyní bude úkolem městského soudu, aby důkladně posoudil, zda doposud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že částka 30 000 eur představuje výnos z trestné činnosti, navzdory tomu, že jde o zůstatek částky připsané na účet stěžovatelky ještě před uzavřením smlouvy mezi ní a společnosti Free Market, jejíž možná trestná činnost je předmětem prověřování a byla důvodem pro zajištění peněžních prostředků stěžovatelky. Dospěje-li ke kladnému závěru, bude jej muset náležitě odůvodnit. Jestliže nazná, že ve vztahu k této částce nelze důvodně předpokládat, že představuje výnos z trestné činnosti, zváží, zda přichází její zajištění nikoli jako výnosu z trestné činnosti, ale jako náhradní hodnoty, a pokud ani k tomu nebudou splněny zákonné podmínky, zajištění stěžovatelčiných peněžních prostředků provedené na základě usnesení policejního orgánu omezí, tedy z něj částku 30 000 eur vyjme.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně 29. října 2026

Pavel Šámal v. r. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací