Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti obce Cítov, se sídlem [adresa] IČO [IČO], zastoupené JUDr. Petrem Zikmundem, Advokátní kancelář se sídlem v [adresa] proti postupu České obchodní inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Praha, ze dne 12. 2. 1999, čj. 1 OH/1243/99, a opatření učiněného dopisem ze dne 22. 3. 1999, čj. 1 OH/2764/99, takto:
Výrok
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění
Ústavní stížností se obec Cítov coby navrhovatelka domáhá zrušení opatření (resp. opravného usnesení), České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Praha, ze dne 12. 2. 1999, čj. 1 OH 1243/99. Dále se domáhá, aby bylo uloženo předložit její odvolání ze dne 26. 2. 1999 Ministerstvu životního prostředí České republiky v Praze, jako odvolacímu orgánu k rozhodnutí. Oblastní inspektorát Praha opravil v citovaném rozhodnutí ve smyslu § 47 odst. 6 chyby v psaní, počtech a jiné zřejmé nesprávnosti. Stěžovatelka se tímto postupem cítí dotčena v základním právu na ochranu vlastnictví, plynoucím z čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a současně práva na soudní ochranu plynoucího z čl. 36 odst. 2 Listiny.
Ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb. (§ 42 odst. 4 a § 76 odst. 1, 2) o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníka řízení - České inspekce životního prostředí (dále jen "ČIŽP"), Oblastního inspektorátu Praha, oddělení odpadového hospodářství. Účastník řízení uvedl, že při vyhotovení původního rozhodnutí (čj. D 21/695/93) došlo k písařské chybě posunutím sloupku s finančními částkami. Ihned po jejím zjištění byla ve smyslu § 47 odst. 6 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, provedena oprava. Byly o ní informováni všichni účastníci řízení, včetně navrhovatelky. Oproti rozhodnutí a výši přidělené částky přijala stěžovatelka v r. 1993 místo 10.323.115,-- Kč pouze 3.232.419,-- Kč. Až do roku 1997 nevznesla stěžovatelka žádnou námitku, přestože se jednalo o stále stejnou částku. Až 31. 12. 1997 vyzvala finanční úřad k doplacení částky s poukazem na vykonatelnost rozhodnutí. Po zjištění této skutečnosti chybu v rozhodnutí ČIŽP opravila. Dále poukazuje i na to, že původní rozhodnutí ze dne 19. 4. 1993, čj. D/21/695/93, je v právní moci. Neexistuje žádný opravný prostředek, kterým by ho bylo možno změnit. Rozdělení poplatků bylo respektováno finančním úřadem i stěžovatelkou v období 1992-1997 vždy ve stejné výši. I proto je přípis ze dne 12. 2. 1999, čj. 1 OH/1243/99, aktem, který nemá podstatné náležitosti správního rozhodnutí, jde o opravu všem zřejmé chyby a nelze se proti němu odvolat.
Ústavní soud si vyžádal i vyjádření Finančního úřadu pro Prahu 10, v souladu s ustanovením § 49 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. Finanční úřad uvedl, že stěžovatelka využila možnosti podání opravného prostředku proti rozhodnutí o vrácení přeplatku. Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu rozhodlo v rámci odvolacího řízení o zrušení napadeného rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 10 ze dne 11. 5. 1999, čj. 125307/99/010963/1135. Tím důvod uvedený v ústavní stížnosti odpadl.
Přípisem, který obdržel Ústavní soud dne 11. 4. 2001, vzala stěžovatelka ústavní stížnost zpět a navrhla řízení zastavit, neboť její ústavní stížností napadená rozhodnutí byla dne 4. 12. 2000 a dne 25. 1. 2001 zrušena. Ústavní soud pak dle ustanovení § 77 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, řízení zastavil tak, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. května 2001
JUDr. Antonín Procházka předseda senátu