Odůvodnění
Soudce zpravodaj podle ustanovení § 43 odst.1 písm. b) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Stěžovatelka podanou ústavní stížností, kterou Ústavní soud obdržel dne 16.9. 1996 napadá rozhodnutí O.ú. v T.- okresního pozemkového úřadu ze dne 23.6. 1995, č.j. 111-1007/95-P1, kterým bylo podle § 29 odst.1 zák.č. 71/1967 Sb., (správní řád) přerušeno správní řízení ve věci uplatněného restitučního nároku stěžovatelky na zemědělský majetek v k.ú. S.
Stěžovatelka uvedla, že podáním doručeným dne 24.6. 1992 k O.ú. v T. - okresnímu pozemkovému úřadu, uplatnila v zákonné lhůtě restituční nárok na vydání podle zák. č. 229/1991 Sb. 1
II.ÚS 251/96
Tento správní úřad rozhodl tak, že podle § 29 odst.1 zák.č. 71/1967 Sb. zahájené řízení přerušil.
Stěžovatelka proto podala dne 31.7. 1995 k Ministerstvu zemědělství, Ústřednímu pozemkovému úřadu jako nadřízenému orgánu podnět k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení.
Tento ústřední orgán státní správy neshledal podaný podnět důvodným.
Stěžovatelka tvrdí, že rozhodnutím O.ú. v T., jimž bylo přerušeno řízení podle § 29 odst.1 zák.č. 71/1967 Sb. bylo porušeno základní právo zakotvené v čl. 38 odst.2 a v čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod. V další části svého návrhu stěžovatelka pak rozvedla své důvody pro které se domnívá, že správní orgán nebyl oprávněn zahájené restituční řízení přerušit. Závěrem navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí O.ú. v T., okresního pozemkového úřadu ze dne 23.6. 1995, č.j. 111-1007/95-P1.
Z napadeného správního rozhodnutí soudce zpravodaj zjistil, že tento věcně a místně příslušný úřad rozhodl tak, že správní řízení ve věci uplatněného restitučního nároku stěžovatelky na zemědělský majetek v k.ú. S. podle § 29 odst.1 zák.č. 71/1967 Sb. přerušil s odůvodněním, že stěžovatelka v zákonné lhůtě uplatnila restituční nárok na vydání nemovitostí ve smyslu zák.č. 229/1991 Sb. Navrhovatelka však byla vlastnicí požadovaných nemovitostí pouze do 5.8. 1968 kdy výměnnou, kupní a postupní smlouvou č.j. RI 782/68 a další darovací smlouvou registrovanou pod č.j. RI 436/77 darovala nemovitosti různým fyzickým osobám. Předmětné nemovitosti byly v době rozhodování pozemkového úřadu ve výhradním vlastnictví fyzických osob. Takovéto nemovitosti nemohl proto pozemkový úřad podle platných předpisů stěžovatelce vydat.
II.ÚS 251/96
Shora citované rozhodnutí napadla stěžovatelka mimořádným opravným prostředkem podaným k Ministerstvu zemědělství, Ústřednímu pozemkovému úřadu (§ 65 zák.č. 71/1967 Sb.). Při řízení o tomto mimořádném opravném prostředku dospělo Ministerstvo zemědělství k závěru, že podnět není důvodný, neboť v daném případě neexistuje důvod ke zrušení napadeného rozhodnutí pozemkového úřadu.
Předmětem návrhu, jak z petitu podání vyplývá, je správní rozhodnutí, proti němuž není přípustný řádný opravný prostředek. Mimořádný opravný prostředek, jakým je podnět k přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení ve smyslu § 65 zák.č.71/1967 Sb., nemůže zachovat prekluzívní 60 denní lhůtu k podání ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst.2 zák.č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, která počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje.
Jediným pravomocným rozhodnutím, kterým stěžovatelka argumentuje, je právě napadené rozhodnutí O.ú.-pozemkového úřadu v T., ze dne 23.6. 1995.
Vzhledem k tomu, že návrh stěžovatelky obdržel Ústavní soud až dne 16.9. 1996 bylo nutno podanou ústavní stížnost jako opožděnou odmítnout.
Pokud se týká stěžovatelkou uváděného ustanovení § 75 odst.2 písm.a) zák.č. 182/1993 Sb., pak toto zákonné ustanovení nemá vliv na běh lhůty k podání ústavní stížnosti podle § 72 odst.2 zák.č. 182/1993 Sb.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu V Brně dne 8.12. 1997 3