Ústavní soud rozhodl dne 17. března 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MgA. K. Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2008, č. j. 69 Co 422/2008-103, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 6. 2008, č. j. 23 C 202/2007-90, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dne 3. 2. 2009 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatelky, v němž brojila proti v záhlaví citovanému rozhodnutí městského soudu. Vzhledem k tomu, že toto podání vykazovalo zejména formální vady (stěžovatelka nebyla právně zastoupena a k podání nepřiložila kopie všech napadených rozhodnutí), byla stěžovatelka přípisem ze dne 5. 2. 2009 vyzvána k jejich odstranění, a to ve lhůtě do 14. března 2009 s poučením, že neodstraní-li vady v této lhůtě, bude její návrh odmítnut. Protože připadlo uvedené datum na sobotu, je třeba za poslední den lhůty poskytnuté k odstranění vad považovat pondělí 16. 3. 2009.
Stěžovatelce byla citovaná výzva doručena dne 9. 2. 2009. Dne 2. 3. 2009 bylo Ústavnímu soudu doručeno doplnění podání, v němž stěžovatelka de facto žádala o prodloužení lhůty, neboť si dle svých slov nebyla doposud schopna zajistit si právní zastoupení advokátem, dále pak pouze zrekapitulovala průběh svých dřívějších řízení před obecnými soudy. Shodná tvrzení stěžovatelka předložila i v podání doručeném Ústavnímu soudu v poslední dny stanovené lhůty (13. 3. 2009), kdy opětovně žádala o prodloužení lhůty, a to za účelem podání žádosti k ustanovení advokáta Českou advokátní komorou.
Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je podle soudce zpravodaje plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti a její faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné. Skutečnost, kterou uváděla stěžovatelka, že vzhledem k jejím potížím v souvislosti s četnými a déletrvajícími soudními spory si dosud nebyla schopna zajistit právní zastoupení advokátem k řízení před Ústavním soudem, není oním výjimečným důvodem, pro který by měla být lhůta určená k odstranění vad prodlužována. Neodůvodněné prodlužování lhůty by totiž zvýhodňovalo stěžovatelku ve srovnání s jinými stěžovateli, kteří již v zákonné lhůtě předkládají Ústavnímu soudu bezvadné podání. V případě stěžovatelky nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že v okamžiku, kdy počala plynout lhůta k podání ústavní stížnosti, jí, vzhledem k faktu, že byla v minulosti již několikrát účastníkem řízení před Ústavním soudem (např. řízení vedená pod sp. zn. III. ÚS 1549/08, I. ÚS 1083/07 či I. ÚS 665/07), musela být a dle jejího vyjádření i byla známa jednak skutečnost, že v řízení před Ústavním soudem je vyžadováno povinné zastoupení advokátem, jednak možnost zajistit si právní zastoupení v případě, kdy stěžovatelé nemají prostředky na hrazení nákladů právního zastoupení, cestou určení advokáta Českou advokátní komoru (§ 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů), o čemž byla stěžovatelka v minulosti rovněž několikrát informována.
Za této situace nezbylo soudci zpravodaji než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usnesením odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. března 2009
Eliška Wagnerová soudce zpravodaj