Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelky J. D. K., zastoupené JUDr. Martinem Havelkou, advokátem, sídlem [adresa] Liberec, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2024 č. j. 24 Cdo 1183/2024-4502, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a J. K. a Ing. A. K., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že usnesením Okresního soudu v Liberci (dále jen "okresní soud") ze dne 31. 3. 2020 č. j. 35 D 515/2020-3 bylo zahájeno řízení o pozůstalosti po zůstaviteli A. K., zemřelém dne 17. 3. 2020.
3. Usnesením ze dne 1. 3. 2023 č. j. 35 D 515/2020-3854 okresní soud určil obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti částkou 4 139 083 415 Kč, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti částkou 5 827 644 Kč a čistou hodnotu pozůstalosti částkou 4 133 255 771 Kč (výrok I.), dále potvrdil, že pozůstalost vymezenou v odstavcích A) - F) nabývají první vedlejší účastnice pozůstalá manželka J. K., druhá vedlejší účastnice - pozůstalá dcera Ing. A. K. a stěžovatelka - pozůstalá dcera J. D. K., "podle svých zákonných dědických podílů, tedy každá po jedné třetině", tedy že "potvrzuje nabytí dědictví dědičkám ze zákona v I. dědické třídě podle jejich zákonných podílů, tedy každé jednou třetinou" (výrok II.), první vedlejší účastnici pozůstalé manželce J. K. okresní soud nepřiznal právo na vypořádaní podle § 1693 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (výrok III.), a dále rozhodl, že účastnice řízení jsou povinny uhradit soudnímu komisaři odměnu a hotové výdaje včetně náhrady daně z přidané hodnoty v celkové výši 93 091,35 Kč podle vzájemného poměru majetku nabytého při rozdělení pozůstalosti, tedy každá částku 31 030,45 Kč (výrok IV.) a dále rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).
4. K odvolání první vedlejší účastnice Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 12. 10. 2023 č. j. 29 Co 84/2023-4278 potvrdil usnesení okresního soudu "ve správném znění výroku II. odst. A) ohledně nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. X1 pro k. ú. S., obec S., a to pozemku evidovanému v katastru nemovitosti jako p. č. X2 (zastavěná plocha a nádvoří) a to tak, že se potvrzuje nabytí pozůstalosti p. č. X2 (zastavěná plocha a nádvoří) bez budovy - stavby č. p. X3 a dále se potvrzuje nabytí pozůstalosti podílu na budově - stavbě č. p. X3 umístěné na pozemku p. č. X2" (výrok I.) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
5. Proti uvedenému usnesení krajského soudu podala první vedlejší účastnice dovolání. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením uvedené usnesení krajského soudu a usnesení okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
7. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii.
8. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí [např. usnesení ze dne 3. 12. 2003 sp. zn. I. ÚS 615/03, ze dne 21. 12. 2010 sp. zn. II. ÚS 1179/10, ze dne 13. 7. 2011 sp. zn. I. ÚS 3304/10 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)], konstatoval, že ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
9. Stěžovatelka podává ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu, kterým byla zrušena usnesení krajského soudu a okresního soudu a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Z uvedeného vyplývá, že v předmětné věci bude před okresním soudem probíhat další řízení, ve kterém bude mít stěžovatelka možnost využít všechny procesní prostředky k ochraně svých práv (včetně prostředků opravných), a teprve po skončení řízení před obecnými soudy, nebude-li spokojena s výsledkem řízení před obecnými soudy, bude mít stěžovatelka možnost podat novou ústavní stížnost, která by zohledňovala i průběh a výsledky dalšího řízení, které bude před obecnými soudy probíhat. Stěžovatelka tedy doposud nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Za dané procesní situace je nepřípustné, aby Ústavní soud jakkoli zasahoval do rozhodovací činnosti obecných soudů a předjímal jejich rozhodnutí.
10. Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, přičemž Ústavní soud neshledal ani důvod pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
11. Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. září 2024
Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj