Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele M. R., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. května 2026 č. j. 71 Co 95/2026-72, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a nezletilé [nezletilý], zastoupené zákonnou zástupkyní B. P. a Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně, sídlem [adresa] Nový Jičín, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně (dále jen "okresního soudu") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí. Stěžovatel podává ústavní stížnost bez právního zastoupení a návrh nijak neodůvodňuje. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je opožděná. Podle § 72 odst. 3 věty první zákona o Ústavním soudu lhůta k podání ústavní stížnosti činí dva měsíce od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato lhůta již ke dni zahájení řízení u Ústavního soudu uplynula.
2. Řízení je zahájeno dnem doručení návrhu Ústavnímu soudu (§ 27 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Návrh na zahájení řízení se podává písemně Ústavnímu soudu (§ 34 odst. 1 věty první téhož zákona). Ústavní stížnost tak musí být v dané zákonné lhůtě adresována a doručena právě Ústavnímu soudu. S jejím mylným podáním u obecného soudu nebo jiného orgánu, který ji následně Ústavnímu soudu postoupí, v žádném případě nelze spojovat účinky zahájení řízení, ani účinky zachování lhůty pro její podání (viz kupříkladu usnesení ze dne 14. 9. 2020 sp. zn. I. ÚS 2580/20, ze dne 5. 9. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2392/24 či ze dne 3. 7. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1821/25).
3. Napadené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 14. 5. 2026, jak Ústavní soud mimo jiné ověřil u okresního soudu. V nynější věci je podstatné, že stěžovatel ústavní stížnost nepodal k Ústavnímu soudu, jak vyžaduje § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ale k okresnímu soudu. Ten ústavní stížnost jemu podanou dne 14. 5. 2026 postoupil Ústavnímu soudu dne 31. 8. 2026.
4. Ústavní soud proto v souladu se svou judikaturou považuje v nynější věci za okamžik zahájení řízení až den 31. 8. 2026, kdy mu byla ústavní stížnost fakticky doručena okresním soudem. V tento den již však zákonná lhůta pro podání ústavní stížnosti uplynula. Jak je rovněž patrné z dosavadní judikatury, takový výklad zákona o Ústavním soudu nelze považovat za nepřiměřeně tvrdý. Zaprvé, je zákonnou povinností stěžovatele podat ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. Tato povinnost již zřetelně vyplývá také z judikatury Ústavního soudu (viz kupříkladu usnesení ze dne 18. 11. 2020 sp. zn. III. ÚS 2874/20 a další judikaturu tam odkazovanou). Zadruhé, není ani povinností jiného orgánu veřejné moci postoupit podanou ústavní stížnost Ústavnímu soudu (usnesení ze dne 12. 1. 2022 sp. zn. II. ÚS 3270/21). Ústavní soud proto nepovažuje za nepřiměřené v souladu se zněním a smyslem zákona požadovat, aby stěžovatel podal ústavní stížnost přímo Ústavnímu soudu.
5. Protože zmeškání lhůty je neodstranitelným nedostatkem řízení, nevyzýval již Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad ústavní stížnosti, tedy především k zajištění povinného právního zastoupení a odůvodnění návrhu. Soudce zpravodaj tedy ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. září 2026
Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj