Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)1× citováno

Spisová značka

II. ÚS 260/02

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 11. 6. 2002Zpravodaj: Cepl VojtěchTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2002:2.US.260.02
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FO STĚŽOVATEL - FONapadený akt: rozhodnutí soudu rozhodnutí souduPodání: 26. 4. 2002Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek právo na soudní a jinou právní ochranu

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost je prostředkem ultima ratio a je přípustná až po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva, včetně dovolání. Pokud stěžovatel tuto zákonnou možnost nevyužije, nesplňuje podmínku podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a Ústavní soud stížnost odmítne jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. B.P., aj. K., zastoupených JUDr. J. J., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2002, č. j. 27 Co 502/2001-284, mimo ústní jednání, t a k t o: Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelky napadly ústavní stížností rubrikovaný rozsudek Krajského soudu v Praze, kterým byl změněn rozsudek soudu I. stupně tak, že do částky 26.836,- Kč byl návrh zamítnut. Podle názoru stěžovatelek tím bylo zkráceno jejich ústavní právo zakotvené v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud nejdříve přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas a stěžovatelky oprávněné k jejímu podání byly zastoupeny advokátem na základě plné moci. Ústavní soud proto mohl posoudit přípustnost ústavní stížnosti. Z předložené kopie rubrikovaného rozsudku vyplývá, že ve výrokem rozsudku odvolacího soudu došlo ke změně rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé a jednalo se o peněžité plnění převyšující 20.000,- Kč. V takovém případě vzniklo stěžovatelkám ex lege právo na podání dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky. O tom byly rovněž náležitě poučeny. Ústavní stížnost je prostředkem ultima ratio, kterým je možno zcela výjimečně zasáhnout do právního stavu zjednaného pravomocným rozhodnutím. Podmínkou jejího podání je, že došlo ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, k vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Povinností stěžovatelek bylo proto vyčerpat všechny jim dostupné zákonné procesní prostředky včetně dovolání. Protože stěžovatelky zákonem založenou procesní možnost dovolat se nevyužily, nezbylo Ústavnímu soudu než konstatovat, že jejich podání nesplňuje podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. června 2002

Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací