Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti Mgr. M. K., zastoupené JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem, sídlem [adresa] směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 3. 2020 č. j. 43 C 69/2019-270 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2021 č. j. 36 Co 153/2020-310; za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se v petitu podané ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných soudních rozhodnutí, zamítajících žalobu stěžovatelky nárokující po státu náhradu škodu v důsledku nesprávného úředního postupu soudů. Škoda měla spočívat v tom, že v jiném soudním řízení byla stěžovatelka nucena hradit náklady řízení protistraně. Ústavní stížnost podala stěžovatelka zprvu bez právního zastoupení. Svým obsahem se jednalo o podání v podstatě nesrozumitelné, vymezující se proti celé řadě soudních rozhodnutí, v různých soudních řízeních, k tomu stěžovatelka žádala Ústavní soud o zrušení a dokonce též změnu či doplnění ustanovení několika zákonů. Ústavní soud zaslal stěžovatelce výzvu k odstranění vad podání. Stěžovatelka si zvolila advokáta, dne 18. 1. 2022 Ústavnímu soudu doručené "Doplnění ústavní stížnosti" je však až na nadpis doslovně shodné s původní verzí ústavní stížnosti. Stručně vyjádřeno, advokát podání obsahově nijak nevylepšil.
2. Ústavní soud je před samotným posouzením ústavní stížnosti povinen přezkoumat, zda ta splňuje příslušné náležitosti a jestli jsou dány podmínky jejího projednání vymezené v zákoně č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jednou z takových podmínek je mimo jiné i to, zda je přípustná.
3. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3). Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný, tak i mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), stejně jako jakýkoli jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítaného nedostatku, resp. vady řízení či vady rozhodnutí. Ustanovení § 75 odst. 1 přitom nerozlišuje mezi řádnými, mimořádnými opravnými prostředky či jinými procesními prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat příslušný procesní prostředek, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena.
4. V napadeném rozsudku Městského soudu v Praze se stěžovatelce dostalo jasného poučení, že dané rozhodnutí je oprávněna napadnout dovoláním. To nejspíše stěžovatelka podala (dokument označený jako dovolání byl k ústavní stížnosti přiložen), o jeho osudu ale nepodává jasné informace a ve vztahu k přezkoumávanému návrhu to beztak není nijak relevantní, neboť Ústavní soud je samozřejmě vázán petitem ústavní stížnosti (viz už nález ze dne 24. 5. 1994 sp. zn. Pl. ÚS 16/93) a ten, jak již byla shora uvedeno, žádá zrušení pouze rozsudků prvostupňového a odvolacího soudu.
5. S ohledem na uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost stěžovatele odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. února 2023 Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj