Odůvodnění
Návrhem ze dne 28. 4. 2006, se navrhovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně. Uvedl, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo garantované čl. 39 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci byly porušeny její ústavně zaručené základní práva nebo svobody. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání [§ 72 odst. 1 písm. a) a odst. 3, § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"].
Z vyžádané kopie doručenky ze spisu Okresního soudu v Kroměříži, sp. zn. 1 T 125/2002, Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 6 To 339/2005, bylo navrhovateli doručeno dne 21. 12. 2005. Tímto usnesením soud zamítl odvolání navrhovatele směřující proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 1 T 125/2002, jímž byl navrhovatel uznán vinným trestným činem zpronevěry podle ustanovení § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákona. Soud podle ustanovení § 37 trestního zákona upustil od uložení souhrnného trestu vzhledem k rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 34 T 4/2001, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2003, sp. zn. 5 To 23/2003. Z data podání návrhu (28. 4. 2006) a data doručení napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 6 To 339/2005, navrhovateli dne 21. 12. 2005 bylo zjištěno, že návrh byl podán po lhůtě stanovené v ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud proto návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl. Ústavní soud se zabýval i tím, zda nejsou naplněny podmínky ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, na nějž stěžovatel odkazuje. Podle tohoto ustanovení totiž Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo pokud v řízení o podaném opravném prostředku podle odst. 1 § 75 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná nebo neodvratitelná újma. Ústavní soud ovšem naplnění žádné z uvedených podmínek v projednávaném případě nezjistil a stěžovatel je v ústavní stížnosti ostatně ani netvrdil.
V Brně dne 29. května 2006
S t a n i s l a v B a l í k soudce zpravodaj