Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. L. J., bez právního zastoupení, proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ve věci č. j. Ž 275/1992, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře č. j. 15 Co 59/2020-252 ze dne 19. května 2020, rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově č. j. 4 C 119/2019-71 ze dne 24. října 2019, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře č. j. 15 Co 410/2019-110 ze dne 27. ledna 2020 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 24 Cdo 1855/2020-263 ze dne 12. listopadu 2020, za účasti Státního pozemkového úřadu, Okresního soudu v Pelhřimově , Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře a Nejvyššího soudu, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka podáním z 8. září 2026, označeným jako ústavní stížnost, napadla rozhodnutí o restituci Státního pozemkového úřadu Pelhřimov pod č. j. Ž 275/1992, rozhodnutí o bytu č. j. 15 Co 59/2020-252, rozhodnutí okresního soudu v Pelhřimově o kupní smlouvě O. M. pod č. j. 15 Co 410/2019-110. Namítá porušení práva na spravedlivý proces a stíhání osob vedoucí trestní činnost vůči naší rodině jako oběti trestných činů proti lidskosti, osobní svobodě a majetkovému právu. Navrhuje, aby prvně uvedené rozhodnutí bylo zrušeno. Popisuje křivdy, které ji měly postihnout v souvislosti s bytem a ze strany pozemkového úřadu v souvislosti s restitucemi. K ústavní stížnosti připojila rozhodnutí, díky nimž Ústavní soud dovodil přesnější označení napadených rozhodnutí (použito v záhlaví). Též připojila trestní žalobu ze dne 2. ledna 2026 adresovanou Okresnímu soudu v Pelhřimově a směřující proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově č. j. 4 C 119/2019-71 ze dne 24. října 2019 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře č. j. 15 Co 410/2019-110 ze dne 27. ledna 2020. V závěru požádala o přidělení právního zástupce a uvedla důvody, proč o něj žádá.
2. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Již jen z reprodukovaného obsahu je zřejmé, že stížnost trpí vadami a stěžovatelce chybí povinné zastoupení advokátem. Ústavní soud však stěžovatelku k odstranění vad, ani k odstranění nedostatku povinného zastoupení advokátem (s poučením o následcích a o tom, že sám nemá kompetenci ustanovit zástupce a je třeba se obrátit na Českou advokátní komoru) pro nadbytečnost nevyzýval. Je totiž nepochybné, že neodstranitelně chybí předpoklad včasnosti. Ze samotných rozhodnutí ve spojení s aplikací infoSoud je zřejmé, že od jejich doručení muselo uplynout více než dva měsíce, respektive i více než rok, jak požaduje § 75 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Zabývat se dalšími předpoklady řízení bylo nadbytečné.
3. Zmiňuje-li stěžovatelka trestněprávní souvislosti, nelze samozřejmě vyloučit, že došlo k neoprávněnému zásahu do jejích práv tím, že nedošlo na účinné vyšetřování jejího tvrzení o tvrzené trestné činnosti, avšak v takové situaci je nutné napadat rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení a v souladu se zásadou subsidiarity musí stěžovatel nejprve před ústavní stížností využít všechny předchozí procesní prostředky, a to jako poškozený včetně dozoru a dohledu státního zastupitelství.
4. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh podaný po lhůtě podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 15. září 2026
Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka