Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci ústavní stížnosti I. K., zastoupené JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR, č. j. 25 Cdo 2166/2010 - 369 ze dne 15. 6. 2011, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Z napadeného rozsudku Nejvyššího soudu totiž Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka brojí proti kasačnímu rozhodnutí dovolacího soudu, proti němuž není ústavní stížnost ze své podstaty zásadně přípustná (shodně viz např. III. ÚS 241/97), neboť v řízení ve věci samé byla věc v podstatné části vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Není tak splněna podmínka vyčerpání všech relevantních procesních prostředků, které stěžovatelce právní řád k ochraně jejích práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Nelze přehlédnout, že ačkoliv je soud prvního stupně ve svém dalším postupu vázán právními názory Nejvyššího soudu, není jimi "svázán" potud, pokud má dostát ochraně základních práv a svobod stěžovatelů. Proto rozhodnutí o ústavní stížnosti v době, kdy soud prvého stupně, byť vázán právními názory vyslovenými v napadeném rozsudku dovolacího soudu, teprve rozhoduje o dalším postupu v civilním řízení, by bylo v kontrapozici s formální i materiální dimenzí subsidiarity ústavní stížnosti. Na tomto místě je ovšem třeba upozornit, že odmítnutím "předčasné" ústavní stížnosti není stěžovatelka jakkoli zbavena práva napadnout i shora dotčený kasační rozsudek Nejvyššího soudu poté, co řízení v posuzované věci bude pravomocně skončeno, jestliže jej stěžovatelka náležitým způsobem opět napadne ústavní stížností, nebude-li ji možné podat již dříve za splnění podmínek uvedených v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Ve světle řečeného proto byl Ústavní soud nucen ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 14. února 2012
Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj