Odůvodnění
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst.1 písm.e) zákona č. 182/1993 Sb., v platném znění, a to jako návrh nepřípustný.
Stěžovatel ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 25. 7. 1997, se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí n. Labem - pobočka Liberec ze dne 15. 4. 1997, č. j. 30 Co 854/96-58 a potvrzení rozsudku téhož soudu, sp. zn. 10 C 151/95 ze dne 4. 4. 1995.
Současně však ve věci podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.
Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 23. dubna 1998, č. j. 2 Cdon 2034/97-79 dovolání stěžovatele po provedeném jednání zamítl. Tento rozsudek obdržel Ústavní soud dne 12. 5. 1998. 1
II.ÚS 270/97
Protože Nejvyšší soud ČR v právní věci stěžovatele jednal a rozhodl o podaném dovolání rozsudkem, je toto rozhodnutí posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytl ( § 72 odst.2 zák. č. 182/1998 Sb. v platném znění), a proto i ústavní stížnost musí směřovat proti tomuto poslednímu rozsudku.
Podání ústavní stížnosti proti rozsudku soudu nižšího stupně za stavu, kdy dovolání nebylo Nejvyšším soudem ČR odmítnuto, ale projednáno, je nepřípustné.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 7. května 1998