Plný text
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. P K, správce konkurzní podstaty úpadce České národní záložny, spořitelního a úvěrového družstva, se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2005 č. j. 10 Cm 48/2005-27, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. února 2006, č. j. 5 Cmo 30/2006-39, t a k t o :
Ústavní stížnost s e o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 5. května 2006, domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavní práva, a to právo na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a právo na zákonného soudce, garantované čl. 38 odst. 1 Listiny. Vyslovuje názor, že o věci rozhodoval věcně nepříslušný soud, navíc nesprávně ve formě usnesení namísto rozsudku. Odvolací soud, který jeho nesprávný postup schválil, odvolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné, aniž pro to byl zákonný předpoklad.
Z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 10 Cm 48/2005, který si Ústavní soud k posouzení Ústavní stížnosti vyžádal, bylo zjištěno, že Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením zamítl žalobu stěžovatele o zaplacení 1.250,-Kč spolu s 11%úrokem z prodlení od 21.9.1999 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl též o nákladech řízení (výrok II.). Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením podle ustanovení § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Ústavní soud se primárně zabýval posouzením otázky, zda je ústavní stížnost přípustná.
Jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je skutečnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§ 72 odst. 3, věta za středníkem zákona o Ústavním soudu).
Podmínka vyčerpání všech procesních prostředků je výrazem povahy ústavní stížnosti coby subsidiárního prostředku k ochraně základních práv a svobod. Princip subsidiarity ústavní stížnosti, v němž se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci, vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy, a proto je povinen své zásahy do činnosti uvedených orgánů minimalizovat. Zasáhnout může jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod stěžovatele, a to pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před samotnými těmito orgány, byť i v jiném než dosud vedeném řízení.
V projednávané věci stěžovatel podal ústavní stížnost proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo dle ustanovení § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnuto jeho odvolání jako nepřípustné. Takové rozhodnutí je možné ve smyslu ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. napadnout ve lhůtě tří měsíců od jeho doručení žalobou pro zmatečnost. Tento mimořádný opravný prostředek, zavedený do našeho právního řádu od 1. ledna 2001, má totiž sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je těmito vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí přecházelo. Tvrdí-li tedy stěžovatel, že ze strany odvolacího soudu došlo k pochybení, které zakládá možnost domáhat se ochrany svých práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost posoudit v této fázi jako nepřípustnou.
Vzhledem k výše uvedenému a také k doktríně minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítl.
Jako obiter dictum Ústavní soud uvádí, že podle jeho dosavadní praxe v případech tzv. bagatelních věcí, mezi něž se řadí věci, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je v podstatě - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. IV. ÚS 695/01, IV. ÚS 248/01, III. ÚS 405/04, IV. ÚS 440/04). V takovém případě Ústavní soud považuje podání ústavní stížnosti jako hraničící se šikanózním výkonem práva, kterému nemůže být poskytnuta ochrana soudní, a tím méně ochrana ze strany Ústavního soudu.
P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. července 2006
Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj Za správnost vyhotovení : [jméno]