Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost

Spisová značka

II. ÚS 2777/26

Téma · generováno AIOchrana shromáždění a nepřípustné kasační námitky

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 23. 9. 2026Zpravodaj: Křesťanová VeronikaTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2026:2.US.2777.26.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FO STĚŽOVATEL - FO STĚŽOVATEL - FO - nezletilá STĚŽOVATEL - FO - nezletilá STĚŽOVATEL - FO - nezletilá STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - NSS SOUD - MS Praha MINISTERSTVO / MINISTR - vnitra OBEC / OBECNÍ ÚŘAD / MAGISTRÁT - Praha OBEC / OBECNÍ ÚŘAD / MAGISTRÁT - Praha 1 POLICIE - Krajské ředitelství policie hlavního města PrahyNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 17. 9. 2026Předmět řízení: základní práva a svobody/shromažďovací právo základní práva a svobody/svoboda projevu a právo na informace/svoboda projevu právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /povinnost soudu vypořádat se s uplatněnými námitkami

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatelé namítali, že policie při pochodu nedostatečně chránila jeho účastníky, včetně dětí, před blokádami, hlukem a vulgárními projevy odpůrců. Ústavní soud jejich stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou: soudy postup policie dostatečně posoudily a novou výtku o nevytvoření koridoru nebylo možné poprvé uplatnit až v kasační stížnosti. Protestní projevy odpůrců přitom zásadně požívají ochrany svobody projevu.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Podle § 104 odst. 4 soudního řádu správního jsou v kasačním řízení nepřípustné námitky poprvé uplatněné až v kasační stížnosti, jestliže je stěžovatel mohl uplatnit před městským soudem; jejich připuštění by popřelo kasační princip. Povinnost státu chránit pokojný průběh shromáždění neznamená potírat každý, i vulgární, projev nesouhlasu, který spadá pod svobodu projevu podle čl. 17 odst. 1 Listiny.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ve smyslu § 104 odst. 4 soudního řádu správního totiž nejsou v řízení před Nejvyšším správním soudem přípustné námitky, které byly poprvé uplatněny až v řízení o kasační stížnosti.
    Zobrazit v textu
  • Připuštění uplatnění skutkových a právních novot v řízení před Nejvyšším správním soudem by fakticky vedlo k popření kasačního principu, na němž je řízení o kasační stížnosti vystavěno.
    Zobrazit v textu
  • Jakkoliv je v souladu s pozitivními závazky státu jeho povinností ochránit bezpečnost a pokojnost určitého shromáždění a jeho účastníků, nelze tuto povinnost vykládat jako možnost potírat jakýkoliv projev nesouhlasu vůči konanému shromáždění, byť by byl vulgární.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (8) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatelů a) M. H., b) M. H., c) nezletilé [nezletilý], d) nezletilé [nezletilý], e) nezletilé [nezletilý] a f) A. N., všech právně zastoupených JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem, sídlem [adresa] Praha 6 - Dejvice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 17/2026-96 ze dne 15. července 2026 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 10 A 70/2025-115 ze dne 19. prosince 2025, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a 1. Ministerstva vnitra, sídlem [adresa] Praha 7 - Holešovice, 2. Magistrátu hlavního města Prahy, sídlem [adresa] Praha 1 - Staré Město, 3. Úřadu městské části Praha 1, sídlem [adresa] Praha 1 - Nové Město, a 4. Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, sídlem [adresa] Praha 4 - Nusle, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelé se ústavní stížností podanou 17. září 2026 domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Mají za to, že jimi byla porušena jejich základní práva zaručená čl. 19, čl. 32 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 15 Úmluvy o právech dítěte.

2. V napadeném rozsudku Nejvyšší správní soud předesílá, že se obsahově totožnou kasační stížností, byť jiných stěžovatelů, ale taktéž účastníků Pochodu pro život 2025, proti shodným vedlejším účastníkům zabýval ve věci vedené pod sp. zn. 22 As 18/2026. Tam rozsudkem č. j. 22 As 18/2026-128 ze dne 19. června 2026 zamítl kasační stížnost, která směřovala proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 15 A 53/2025-280 ze dne 16. prosince 2025. V napadeném rozsudku (bod 24) Nejvyšší správní soud uvádí, že napadený rozsudek městského soudu odkazuje na závěry rozsudku sp. zn. 15 A 53/2025 a obsah těchto rozsudků se v podstatném shoduje. Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že neshledal důvod odchýlit se od závěrů rozsudku ve věci sp. zn. 22 As 18/2026. Obsah napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tak v podstatném shoduje s obsahem rozsudku ve věci sp. zn. 22 As 18/2026. Ústavní soud toto úvodem zmiňuje proto, že rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 22 As 18/2026, i jemu předcházejí rozsudek městského soudu, byl již dříve napaden ústavní stížností a Ústavní soud ve věci již rozhodl usnesením sp. zn. II. ÚS 2481/26 ze dne 9. září 2026; ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

3. Nyní posuzovaná ústavní stížnost se až na drobné nepodstatné rozdíly shoduje s ústavní stížností ve věci sp. zn. II. ÚS 2481/26 (stěžovatelé mají i téhož právního zástupce), na předchozí rozhodnutí Ústavního soudu nereaguje. Ústavní soud (týž senát, z dvou třetin v totožném obsazení) neshledal důvod se od závěrů vyslovených ve věci sp. zn. II. ÚS 2481/26 jakkoli odchýlit a přejímá tak v podstatném rozsahu odůvodnění rozhodnutí ve věci sp. zn. II. ÚS 2481/26.

4. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že žalobami, které městský soud spojil ke společnému projednání, se stěžovatelé (společně s dalšími žalobci) domáhali vyslovení několika nezákonných zásahů, jichž se měli dopustit vedlejší účastníci řízení v souvislosti se shromážděním Pochod pro život 2025. Městský soud napadeným rozhodnutím všechny zásahové žaloby zamítl a rozhodl o nákladech řízení.

5. Kasační stížnost Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem rovněž zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Shodně jako ve věci sp. zn. 22 As 18/2026 potvrdil závěry městského soudu, že vedlejší účastníci neporušili vůči stěžovatelům své právní povinnosti způsobem, jenž by zakládal nezákonný zásah. Uvedl, že takový zásah nevyvolává samotná skutečnost, že shromáždění nedosáhlo zamýšleného cíle, že neproběhlo přesně po plánované trase nebo že si žalobci zpětně představují jiný, účinnější postup veřejné moci. Nejvyšší správní soud konstatoval, že Policie České republiky dostála svým pozitivním závazkům. Ztotožnil se s hodnocením městského soudu, že projevy odpůrců shromáždění požívaly ochrany, neboť jimi tito odpůrci realizovali své právo na svobodu projevu. Nejvyšší správní soud se vypořádal rovněž s námitkou týkající se účasti dětí na shromáždění.

6. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že Nejvyšší správní soud jednal přepjatě formalisticky a nesprávně vyhodnotil námitku stěžovatelů ohledně možnosti policie vytvořit koridor (v Kaprově ulici) pro průchod shromáždění jako nepřípustné rozšíření žalobních bodů a odmítl se jí z toho důvodu zabývat. Požadavek posouzení otázky vytvoření koridoru není požadavkem novým, pouze konkretizuje již přítomný žalobní bod. Jsou toho názoru, že se jedná o konkrétní příklad méně invazivního postupu policie a rozvinutí původního žalobního bodu nezajištění trasy oznámeného shromáždění. Soudům vytýkají nesprávné posouzení dodržení standardu řádné péče ze strany policie, resp. nedostatečné zohlednění přítomnosti dětí a rodin s dětmi jakožto zranitelných účastníků shromáždění, kteří vyžadují zvýšenou ochranu a péči ze strany orgánů veřejné moci. Upozorňují, že nezletilí stěžovatelé byli v Kaprově ulici v důsledku pomalého postupu policie nuceni stát na místě, uprostřed davu lidí, po dobu téměř dvou hodin. Upozorňují na hluk, kterému byly vystaveni, stejně tak na vulgarity a nenávistné verbální projevy. Dále uvádějí, že soudy v extrémním rozporu s předloženými důkazy nesprávně určily čas rozebrání blokády v Kaprově ulici, a v důsledku toho nesprávně posoudily otázku, zda policie vynaložila náležitou péči k ochraně práv účastníků shromáždění.

7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 Ústavy České republiky). V řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy může zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci pouze došlo-li jejich činností k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod. K takové situaci však v nyní posuzovaném případě podle přesvědčení Ústavního soudu nedošlo.

8. Ústavní soud předně nepřisvědčil námitce, že by Nejvyšší správní soud postupoval přepjatě formalisticky, jestliže se odmítl zabývat výtkou, že policie nevytvořila v Kaprově ulici koridor (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu, bod 45). Tento postup nelze považovat za ústavněprávně deficitní. Ve smyslu § 104 odst. 4 soudního řádu správního totiž nejsou v řízení před Nejvyšším správním soudem přípustné námitky, které byly poprvé uplatněny až v řízení o kasační stížnosti. Námitka nevytvoření koridoru přitom poprvé zazněla právě až v kasační stížnosti. Podle konstantní judikatury správních soudů § 104 odst. 4 soudního řádu správního in fine brání tomu, aby stěžovatel v kasační stížnosti uplatňoval jiné právní důvody, než které uplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáváno, ač tak učinit mohl; takové námitky jsou nepřípustné (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 34/2004-49 ze dne 22. září 2004). Připuštění uplatnění skutkových a právních novot v řízení před Nejvyšším správním soudem by fakticky vedlo k popření kasačního principu, na němž je řízení o kasační stížnosti vystavěno. Tato východiska správního soudnictví opakovaně potvrzuje i judikatura Ústavního soudu (srov. např. nedávné usnesení sp. zn. II. ÚS 1580/26 ze dne 17. června 2026, body 14 a 15 a zde citované nálezy). Nad rámec shora uvedeného lze doplnit, že byť se soudy nezabývaly možností vytvoření koridoru pro průchod shromáždění ulicí Kaprova výslovně, z rozhodnutí se dostatečně odůvodněně podává, proč nebylo reálně možné, aby policie zajistila trasu z náměstí J. P. přes ulici Kaprovu v tom smyslu, aby byl umožněn volný průchod shromáždění trasou na Staroměstské náměstí (srov. rozsudek městského soudu, bod 144 a předcházející).

9. K námitce stěžovatelů týkající se tvrzeného nezohlednění účasti dětí (mj. nezletilých stěžovatelů) na shromáždění a jejich vystavení hluku a vulgaritám uvádí Ústavní soud následující. Jak již vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, demokratický právní stát poskytuje ochranu i šokujícím či obecně nevhodným projevům. Důvod tkví již ve skutečnosti, že vymezení toho, co je "hrubě neslušné", se velmi odlišuje z hlediska hodnotové orientace každého člověka, a rovněž obecné vymezení "neslušnosti" či "nemravnosti" není snadné [srov. Výborný, Š. Právo shromažďovací. In: Husseini, F., Bartoň, M., Kokeš, M., Kopa, M. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. 1. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2021, marg. 56]. Riziko verbálního napadání či prudké výměny názorů mezi protestujícími a účastníky či sympatizanty shromáždění není samo o sobě důvodem pro znemožnění protestu v blízkosti shromáždění. Jak uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 3564/18 ze dne 28. května 2019, verbální vyjádření nesouhlasu s konáním shromáždění, jeho cíli či názory jeho účastníků, spadá pod ústavně chráněnou svobodu projevu (čl. 17 odst. 1 Listiny). Jakkoliv je v souladu s pozitivními závazky státu jeho povinností ochránit bezpečnost a pokojnost určitého shromáždění a jeho účastníků, nelze tuto povinnost vykládat jako možnost potírat jakýkoliv projev nesouhlasu vůči konanému shromáždění, byť by byl vulgární.

10. Co se týká vystavení účastníků shromáždění, včetně dětí, hluku, touto námitkou se soudy obsáhle zabývaly (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu, bod 52; rozsudek městského soudu, bod 166). Soudy vysvětlily, proč podle jejich názoru nedocházelo k tak intenzivnímu rušení, jak uvádějí stěžovatelé. Z napadených rozhodnutí rovněž vyplývá, že postup policie při "rozebrání" blokád nebylo možné označit za pomalý či liknavý (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu, body 46 a 47). Nejvyšší správní soud nadto zcela případně upozornil, že svůj velký podíl viny na tom, že účastníci Pochodu pro život 2025 strávili následující dvě hodiny po zablokování průvodu čekáním v Kaprově ulici, nese i svolavatel, neboť odmítl přistoupit na přijatelné alternativní řešení, které mu policie operativně navrhla s cílem eliminovat v té době již aktuální hrozbu zablokování pochodu. Svolavatel však neakceptoval návrh policie na ukončení shromáždění na náměstí J. P., a i s vědomím toho, že odstranění případné blokády policií si nutně vyžádá delší dobu, trval na tom, že pochod bude pokračovat dál Kaprovou ulicí na Staroměstské náměstí. Nelze rovněž přehlédnout, že konání protestů proti svolanému shromáždění bylo i s přihlédnutím ke zkušenostem z předchozích let vysoce pravděpodobné. Účastníci tohoto shromáždění s nimi museli počítat, což platí i v případě rodičů, kteří se rozhodli, že se pochodu zúčastní společně s dětmi. Ústavní soud v podrobnostech odkazuje na vypořádání námitky účasti dětí provedené Nejvyšším správním soudem, s nímž se bez dalšího ztotožňuje (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu, bod 53).

11. Za důvodnou nelze považovat ani námitku týkající se tvrzeného nepřesného určení času rozebrání blokády. Jak již vysvětlil Nejvyšší správní soud, případné nesprávné zjištění skutkového stavu ve vztahu ke konkrétnímu časovému údaji by nemohlo mít vliv na výsledek řízení. Rozhodující totiž je, že po odstranění blokády nebylo možné v pochodu bezprostředně pokračovat z důvodu další překážky na trase a že spor o přesný časový údaj nemění nic na závěru, že policie byla při řešení situace vystavena objektivním omezením daným místem, počtem osob a nutností postupovat přiměřeně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu, bod 29). Na tomto závěru neshledává Ústavní soud cokoliv protiústavního.

12. Ústavní soud shrnuje, že argumentace stěžovatelů je v konečném důsledku pouhou polemikou se skutkovými i právními závěry správních soudů, která však nepožívá ústavněprávní ochrany. Ústavní stížnost proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 23. září 2026

Pavel Šámal v. r. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací