Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. M., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1380/2004, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností podanou dne 11. 5. 2005, doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 5. 2005, se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo zastaveno řízení o dovolání podaném stěžovatelem z důvodu jeho zpětvzetí. Ústavní soud se primárně zabýval tím, zda návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu však bylo stěžovateli, jak v ústavní stížnosti uvádí a Ústavní soud ověřil dne 26. 5. 2005 u Krajského soudu v Ústí nad Labem, doručeno dne 17. 2. 2005 a ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až dne 11. 5. 2005. Z těchto údajů je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána opožděně. S ohledem na tuto skutečnost nepovažoval Ústavní soud za nutné vyzývat stěžovatele k odstranění vad návrhu.
Z výše uvedeného důvodu nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. června 2005
Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj