Usnesení ze dne 17. 12. 2020
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka, soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Tomáše Lichovníka o návrhu na vyloučení soudkyně Kateřiny Šimáčkové z rozhodování o návrhu I. M., takto:
Výrok
Soudkyně Kateřina Šimáčková není vyloučena z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2841/20.
Odůvodnění
Soudkyně Kateřina Šimáčková je podle rozvrhu práce určena pro rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2841/20.
Navrhovatel vznesl podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 3. 12. 2020, námitku podjatosti vůči soudkyni Kateřině Šimáčkové a jejímu senátu, neboť ho svým rozhodnutím v jiné věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2457/20 měla poškodit.
V přípise ze dne 4. 12. 2020 zaslaném předsedovi I. senátu soudkyně Kateřina Šimáčková uvedla, že se vůči stěžovateli nepovažuje za podjatou, nikdy se s ním osobně nesetkala ani si nepamatuje, zda rozhodovala nějakou věc, v níž byl účastníkem řízení. Je přesvědčena, že ke stěžovateli nemá žádný vztah, který by mohl zavdat pochyby o její nepodjatosti.
Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce Ústavního soudu vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nebo jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tomto ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle které nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
Nestrannost soudce je vždy posuzována ze dvou hledisek - subjektivního a objektivního. Zatímco subjektivní hledisko zkoumá vnitřní vztah soudce k věci, objektivní hledisko sleduje s ohledem na tento vnitřní vztah existenci dostatečných záruk, že je možno vyloučit jakoukoli legitimní pochybnost o jeho nepodjatosti (srov. nález sp. zn. I. ÚS 722/05). Subjektivní hledisko účastníků řízení je zároveň pouze podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti a samo o sobě k vyloučení nepostačuje. Rozhodování o této otázce se totiž musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. Není proto přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká. Je zapotřebí vyjít i z rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 783/15 a IV. ÚS 2800/07). Z pouhého faktu, že se soudkyně podílela na rozhodování o jiné věci stěžovatele, nemůže být podjatost dovozována. Postup soudu či rozhodovací činnost soudce totiž nelze považovat za jeho poměr k věci ve smyslu ust. § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Z výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že podmínky pro vyloučení soudkyně Kateřiny Šimáčkové z projednání a rozhodování věci sp. zn. II. ÚS 2841/20 podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu naplněny nejsou, a proto rozhodl, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2020
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r. předseda senátu
Usnesení ze dne 27. 1. 2021
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou ve věci návrhu stěžovatele I. M., proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1410/2019-390 ze dne 14. 7. 2020, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Dne 5. 10. 2020 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, jímž stěžovatel brojil proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí.
Podání stěžovatele nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34, § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu). K odstranění formálních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byl navrhovatel veden písemnou výzvou, doručenou mu dne 26. 10. 2020, v níž byl též upozorněn, že nestane-li se tak ve lhůtě 40 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se mu náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí. Ve stanovené lhůtě, ani později, uvedené procesní nedostatky navrhovatel neodstranil. Ústavní soud proto postupoval podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudkyní zpravodajkou (mimo ústní jednání) návrh stěžovatele odmítl.
V průběhu řízení namítl navrhovatel podjatost soudkyně zpravodajky; o této námitce Ústavní soud rozhodl dne 17. 12. 2020 tak, že soudkyně zpravodajka není vyloučena z projednání a rozhodování v této věci. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2021
Kateřina Šimáčková, v. r. soudkyně zpravodajka