Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti F. J., zastoupeného JUDr. Jiřím Škodou, advokátem, se sídlem v [adresa] proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 To 72/2007 ze dne 3. prosince 2007, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 17 T 15/2006-1174 ze dne 27. dubna 2007, za účasti 1) Vrchního soudu v Praze a 2) Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a 1) Vrchního státního zastupitelství v Praze a 2) Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 20. listopadu 2008 se stěžovatel domáhá zrušení rozsudků uvedených v záhlaví, jakož i všech dalších rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, jestliže zrušením pozbyla svůj podklad, a domáhá se i toho, aby byla věc přikázána Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí.
2. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat ústavní stížností věcně je vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené formální (procesní) podmínky.
3. K ústavní stížnosti nebyly připojeny kopie rozhodnutí, jejichž zrušení se stěžovatel domáhá, jak to požaduje § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Z vlastní úřední činnosti Ústavní soud přitom zjistil, že se kopie uvedených rozhodnutí nenacházejí ani ve spise sp. zn. I. ÚS 870/08, týkajícím se ústavní stížnosti stěžovatele směřující proti totožným rozhodnutím, jež byla odmítnuta usnesením ze dne 10. dubna 2008 z důvodu souběžně podaného dovolání pro nepřípustnost. K nyní posuzované ústavní stížnosti byly sice připojeny kopie vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání a přípis Nejvyššího soudu o tom, že dovolání bylo v souladu s § 265d odst. 2 trestního řádu postoupeno Ministerstvu spravedlnosti jako podnět ke stížnosti pro porušení zákona. Ale proti postupu či rozhodnutí ani jednoho z těchto orgánů veřejné moci ústavní stížnost nesměřuje, jak je uvedeno výše. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že řízení o ústavní stížnosti je založeno na principu přezkumu rozhodnutí, resp. postupu orgánu veřejné moci ohledně posledního prostředku k ochraně práva, který zákon stěžovateli poskytuje.
4. S ohledem na to byl stěžovatel vyzván k předložení kopií napadených rozhodnutí obecných soudů a současně i ke sdělení, na jakém základě při koncepci petitu dospěl k závěru, že je ústavní stížnost včasná. K tomu mu byla stanovena třicetidenní lhůta, která však marně uplynula v pátek 2. ledna 2009.
5. Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl pro neodstranění vad podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2009
JUDr. Jiří Nykodým, v. r. soudce zpravodaj