II. ÚS 2861/16

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byla dne 24. 8. 2016 doručena ústavní stížnost stěžovatele směřující proti výše specifikovanému rozsudku Nejvyššího správního soudu.

2. Návrh stěžovatele trpěl závažnou formální vadou, která znemožňovala jeho hmotněprávní posouzení. Nesplnil totiž podmínku § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle kterého musí být stěžovatel v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem.

3. Jak přitom vyplývá z vícero řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel v minulosti inicioval, stěžovatel byl opakovaně Ústavním soudem poučen o náležitostech vyžadovaných zákonem pro podání řádné ústavní stížnosti včetně povinnosti být zastoupen advokátem (viz např. řízení o návrzích stěžovatele pod sp. zn. III. ÚS 2212/16, sp. zn. III. ÚS 1824/16, či sp. zn. III. ÚS 2639/15). Přesto se stěžovatel rozhodl ústavní stížnost bez potřebného právního zastoupení opětovně podat.

4. Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v několika případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Za dané situace lze tedy považovat za neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání.

5. Ústavní soud proto - z důvodu nesplnění podmínky povinného právního zastoupení advokátem - vadný návrh stěžovatele mimo ústní jednání podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. října 2016

Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj